ukočírovala, a šly jsme s maminkou na dvorek. Přes mé neustálé upozorňování, aby se mě držela, se jen zlobila, že už to slyší stokrát a že se ráda hádám. Stejně mě neposlechla, jak to ostatně činí pořád a využila chvilky mé nepozornosti. Následkem toho se rozplácla jak dlouhá, tak široká přímo na obličej. Jinej by už byl v kómatu následkem krvácení do mozku, ne tak ona. Kromě mého i jejího šoku, a následném složitém stavění na nohy, kdy se mi zdálo, že mi v těle popraskají všechny doposud jakž takž držící orgány, má akorát takovou ozdobu na nose a nabitá kolena, která ji ovšem dosti bolí. Neděle: V noci prý upadla, ani nevěděla, jak se jí podařilo vstát. Bolí ji ruka, prý to nic není. Ale já vidím, že je nějaká divná, jedeme na pohotovost. Samozřejmě, má to zlomeno a ještě nějak posunuto, museli jí rovnat kosti. Pondělí: Neposlouchá. Marně jí vysvětluju, ať se o tu ruku pokud možno neopírá. Musela bych být neustále u ní, abych vystihla, co chce zrovna udělat… je to nad mé síly. Když se ptám, co potřebuje, je to špatně, když se nezeptám, je to taky špatně. Pořád vzdychá, zeptám se co je, tak jsem strašná, to by prý nemohla ani pípnout. Nezeptám se, tak si jí nevšímám. Špatně slyší, mám mluvit nahlas a srozumitelně. Mluvím hlasitě, tak na ni křičím.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275751
Úterý: Nejde televize. Mě by to tak nevadilo, ale je to jediná věc, která maminku rozptýlí, a já mám aspoň trošku klid. Večer ji to zabaví a já můžu jít dřív k sobě nahoru. Samozřejmě jakože už spát, že chci jít na počítač, to by nepochopila už vůbec. A teď ta bedna skoro nejde. Sháním někoho, kdo by pořezal strom. Je mi to už jedno, zaplatím i firmu, jen ať se to proboha řeší, nebo mě brzy odvezou do cvokárny. Člověk z jedné firmy mi slíbil, že přijede, člověk z jiné, že zavolá. Nic se neděje. Maminka je čím dál nevrlejší. Ze zoufalství volám pánovi, jenž nám vše nainstaloval, zda by to nešlo napojit zatím na normální anténu, než se vyřeší strom. Prý by to šlo, ale mám se ozvat po neděli. Maminka se na mě osočí, kdože si ten satelit vymyslel. Jenom vzdychnu, protože to byla tatínkova práce a teď zase její rozhodnutí. Kdybych ji neposlechla a nechala normální anténu, měla bych do konce jejího života na talíři, že nemáme Slováky a Viasat Nature. Středa: Odpoledne vezu maminku do klubu důchodců. Večer pro změnu na pohotovost, protože měla nějaké břišní potíže, které nebudu blíže specifikovat. Vracíme se půl hodiny po půlnoci. Pátek: Při kontrole na chirurgii zjištěno, že zlomenina špatně srůstá. Operaci nechceme, domluvíme se, že pokud to nebude činit potíže, tak i když křivé, necháme to být. Vše záleží na následné kontrole. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275751
Ruka přesádrována, jedeme domů. Říkám mamince, že si na ni musí dávat pozor, vždyť jí pomůžu, co budu moci. Prý to už slyšela stokrát. Ať jí to furt neopakuju a že se ráda hádám. Sobota: Chůze s ní je přímo o infarkt. Sotva leze i s chodítkem nebo s hůlkou a za mojí asistence, přičemž sténá, že nemůže, nikam nedojde, spadne. Chodíme dle jejího přání několikrát za den ven na zahradu a zpět, a to musí slézt osm schůdků. Jde to pomalu a teď ještě hůře, protože na levé straně je zábradlíčko a levou zlomenou rukou se ho držet nemůže. Zpět nahoru je to tím pádem lepší. Neděle: Co se bude dít celý příští týden, nemám zdání, ale jedno jediné vím. V pátek v devět hodin mám to zatracené jednání u soudu. Vrátím se domů a pojedeme na chirurgii. Nevím, jak to všechno dopadne. Maminka totiž vůbec neposlouchá. Dneska mě ze všeho tak rozbolela hlava, k tomu řvoucí televize… Vzala jsem si ataralgin s tím, že zalezu chvilku nahoru a až mi to poleví, půjdeme opět ven. Po chvíli mi to stejně nedalo, čula jsem čertovinu a nespletla jsem se. Máti seděla na zahradě v křesle jako by se nechumelilo. Na lavičce natrhaná kvítečka, muselo jí to dát zabrat. Při představě, jak šla bez opory po schodech i přes ten tvrdý vyasfaltovaný dvůr… Mé marné výtky a vysvětlování, proč nesmí chodit sama, bere jako můj útok a chuť k hádání. 100 Ukázka elektronické knihy