ukočírovala, a šly jsme s maminkou na dvorek. Přes mé neustálé upozorňování, aby se mě držela, se jen zlobila, že už to slyší stokrát a že se ráda hádám. Stejně mě neposlechla, jak to ostatně činí pořád a využila chvilky mé nepozornosti. Následkem toho se rozplácla jak dlouhá, tak široká přímo na obličej. Jinej by už byl v kómatu následkem krvácení do mozku, ne tak ona. Kromě mého i jejího šoku, a následném složitém stavění na nohy, kdy se mi zdálo, že mi v těle popraskají všechny doposud jakž takž držící orgány, má akorát takovou ozdobu na nose a nabitá kolena, která ji ovšem dosti bolí. Neděle: V noci prý upadla, ani nevěděla, jak se jí podařilo vstát. Bolí ji ruka, prý to nic není. Ale já vidím, že je nějaká divná, jedeme na pohotovost. Samozřejmě, má to zlomeno a ještě nějak posunuto, museli jí rovnat kosti. Pondělí: Neposlouchá. Marně jí vysvětluju, ať se o tu ruku pokud možno neopírá. Musela bych být neustále u ní, abych vystihla, co chce zrovna udělat… je to nad mé síly. Když se ptám, co potřebuje, je to špatně, když se nezeptám, je to taky špatně. Pořád vzdychá, zeptám se co je, tak jsem strašná, to by prý nemohla ani pípnout. Nezeptám se, tak si jí nevšímám. Špatně slyší, mám mluvit nahlas a srozumitelně. Mluvím hlasitě, tak na ni křičím.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275751