Ve tváři se jí nepohnul jediný sval. Prohlížela si mě. Minutu, možná dýl. Hrobové ticho rušil jen slabounký tikot nástěnných hodin nad policí s šanony. „Tak fajn,“ řekla nakonec. „Nerozumím ani slovu z toho, co mi tu vykládáte, ale uznávám, že jste velmi originální. Snad ta vaše Elis dokáže ocenit, jakou má starostlivou kamarádku!“ Zvedla se, uhladila mokrý límec blejzru a naposledy si mě změřila pohledem, z něhož nebylo možné vyčíst vůbec nic. „Tímto jsme, doufám, celý ten trapný incident jednou provždy uzavřely. A víckrát už se neopovažujte urážet mého manžela, dobře vám radím!“ V němém úžasu jsem sledovala, jak vznešeně kráčí ke dveřím. Jak bere za kliku. Všechno, úplně všechno se ve mně svíralo a hlasitě řvalo. Ještě nikdy jsem se necítila takhle bezmocná. „On tě zabije, Elis!“ Ani se po mně neohlédla. „Hodně štěstí při hledání vaší ztracené přítelkyně, slečno.“ A potom vyšla ven. A já se jako smyslů zbavená rozeběhla za ní. Mezi béžově polstrovanými lavicemi si padli kolem krku. On jí předal květiny, ona se vděčně usmála. Hotová reklama na štěstí. „Copak se děje, miláčku? Vždyť ty jsi úplně bledá! Nějaké špatné zprávy?“ „Ale vůbec ne.“ Teď už stála zády ke mně, takže jsem jí neviděla do obličeje. „Proběhlo to líp, než jsem čekala. Pan doktor si myslí, že máme ještě naději.“ „No zaplaťpánbůh,“ pravil ten krásný, charismatický muž, láskyplně ji objal kolem ramen, a než jsem se nadála, byli oba pryč.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275748