a marně s ní vzpomíná na jméno druhého muže své zemřelé sestřenice. Jeho okno září dlouho do noci, a vracím-li se pozdě domů, vzbuzuje ve mně klamnou představu domova, to fyzické jihnutí v důlku pod prsní kostí, které jsem poprvé pocítil jednou v zimě na počátku třicátých let, když jsme se rozblácenými pražskými ulicemi vraceli ze sáňkování. A jako stárnoucí advokát, usíná i on často te prve až ve vyzvánění budíků, spí s ústy otevřenými a ze sna vyslovuje jména, která nikdo z jeho rodiny nezná. Tak zločinní mniši chodí dosud s uťatými hlavami o půlnoci hradními zříceninami, tak bez úkoje bloudí Ahasver, tak Alice uléhá při každém zvýšení teploty, aby se dožila soumraku na nábřeží s bukinisty. Lze to, neboť smrti nic nenasvědčuje. Všichni jsou obrostlí a košatí jako strom v létě. I dívky, jejichž kostičky kreslí obvykle pod kůží holé větvoví podzimního stromu, jsou tu obrostlé; procházejí se kolem náměstí s pytlíky bonbonů a s kostkami nanuku, pobíhají od krámu ke krámu a jejich čelisti jsou v neustálém pohybu. Vede se jim dobře. Všem se vede dobře. Socialismus zvýšil životní úro veň pracujících. Školník denně vymetá dvě tři koruny v desetnících. Na maso stojí fronty, lidové komise kon trolují jídelníček dětských zařízení a chléb už se dávno nekřižuje, protože přestal být božím darem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275698