„Kdybych býval neměl bohaté zkušenosti s výjevy děsivého krvácení, jistě bych se vylekal... Na první pohled se vskutku zdálo, že není možné uzavřít všechny cévy, z nichž tryskaly silné a vzájemně se křížící proudy tepenné krve. Lze si však představit, že jsme úžasem nad tou strašlivou podívanou neztráceli čas. Stačil okamžik, aby nás přesvědčil, že bezpečí pacienta vyžaduje, abychom si nanejvýš pospíšili, a po několika minutách se nám skutečně podařilo krvácení desíti či dvanácti stehy účinně zastavit.“ 3 Později tuto proceduru označil za „největší a nejkrvavější operaci v chirurgii“. Nechyběla mu kuráž. Když ostatní chirurgové odmítli operovat, byli Skot i jeho nůž připraveni. Roku 1828 se na něj v zoufalství obrátil muž jménem Robert Penman. Osm let předtím se mu v kosti dolní čelisti udělal nádor. Tehdy byl velký asi jako slepičí vejce. Místní chirurg mu vytrhl zuby, které v něm byly zarostlé, ale nádor se dál zvětšoval. Protože tento postup selhal, vyrazil se Penman poradit s Listonem, jenž se jen o něco dříve proslavil tím, že pacientovi v Edinburském královském špitále odstranil dvacetikilogramový nádor v šourku. Jenže při pohledu na Penmanovu nateklou tvář zbledl i neohrožený Liston. Vzhledem k velikosti a umístění nádoru usoudil, že jej nelze operovat. To se rovnalo rozsudku smrti. Jestliže odmítl operovat chirurg, který těžké případy obvykle vítal, kdo jiný by operoval? Penmanův stav se zhoršoval, až dosáhl stadia, kdy pro něj bylo nesmírně obtížné jíst i dýchat. Nádor nyní vážil dva kilogramy a pokrýval většinu spodní části obličeje. A tak Penman vyhledal Symea, který byl už v pouhých devětadvaceti letech znám svým nekonvenčním přístupem k chirurgii.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275650