Laserová romance 3 (Ukázka, strana 99)

moc (systém) nakonec působí všude, v každé atomizované a bezmocné části. Této parcelaci všeho se vše podřizuje, potence individuální i kolektivní kontramoci se mění v bezmoc a lhostejnost. Kde mizí diference, jež je příznakem identity, nastupuje indiference, jež je příznakem normalizace.

20. Politici nám ulehčují břemeno moci, ale když je chceme vzít opět na sebe, už nás k němu nepustí. Vyšším principem každé vlády je nadvláda.

21. Po 11. září přijal systém znovu politiku odstrašování jako během studené války. Bezpečnost je nyní klíčové slovo, ale znamená zejména odstrašování od každé události, od všeho, co se vymyká normalizovanému běhu světa. Je to totální prevence, likvidace události dříve, než k ní dojde. Budoucí války mají podobu policejních operací. Už v Iráku proběhla totální prevence: fiktivní přečin (držení zbraní hromadného ničení) byl potrestán reálnou represí.

22. Planetární policejní systém, to je program téměř všech stran a politiků. Nikdo nehledá skutečné alternativy. Moc má volné pole pro uskutečňování strategie zobecněné dominace.

23. Politika není schopna promýšlet dualitu dobra a zla. Moc ano, politika ne. Politik totiž vykonává a spravuje zlo a dobro a není schopen pohlédnout na ně zvenčí. Jeho horizont je omezen iluzemi, cynismem a logistikou ideologie růstu, tedy logikou pouhého přežívání.

24. Moc je neiluzivní a i proto se nemusí ohlížet na voliče či politické strany. Navíc je transnacionální, transkulturní a transpolitická. Pokud moc nepřichází shora (od Boha) ani zdola (z lidu), politik nemá žádný pevný bod, žádnou pevnou strukturu, o kterou se při jejím výkonu může 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275621

opřít. Proto se moc přesouvá do jiných rukou: politik je příliš slabý, aby si ji dokázal udržet.

Zůstává na scéně jako vyprázdněný symbol vlády lidu, ale faktická moc je mu již odepřena.

25. Systém dobře ví, že faktická moc je ukryta pouze v bohatství, v energii k dalšímu růstu. Jestli to bude růst dobra nebo zla, na tom tolik nesejde.

26. Politika je současně systematicky diskreditována, takže takzvaný obyčejný člověk s ní nechce mít nic společného. Rád se jí vzdává a s ní i svého malého podílu na ní. Zbavuje se své části moci jako nepotřebné zátěže a dává ji k dispozici moci faktické i zbytkům moci symbolické (politické). Nikdy už nebude moci vznést legitimní nárok na významnější podíl na symbolické moci.

Tím se připravuje přechod k nepolitické a mimopolitické správě věcí veřejných, k totálnímu zatmění politiky.

27. Diskreditace politice vlastně vyhovuje, protože jí dodává alibi. Očekávání publika (voličů) je minimalizováno a politik si může v takto uvolněném prostoru dovolit více než dříve. Média navíc využívají negativního a banalizovaného obrazu politiky jako vítaného zdroje spektakulární všezábavy.

28. Kromě toho je politika součástí sítě institucionalizované korupce, jejímž prostřednictvím dochází k dalšímu soustřeďování bohatství a energie mimo legální a veřejný rámec, tedy k dalšímu růstu faktické dominace. Tento proces probíhá postupně ve všech zemích a je importován do všech koutů planety pod zástěrkou šíření kapitalismu jako jediného nositele demokracie a lidských práv.

29. Kapitalismus logicky ruší vše sakrální a duchov97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275621

ní, protože představuje první vážný krok k technizaci, odcizení a odlidštění lidského člověka, kterého nejprve zbavil sepjetí s půdou, poté autonomní existence a nakonec ho nechá na holičkách úplně.

30. Deleuze tvrdí, že dějiny a kultura měly vytvořit lepšího člověka, ale na jejich konci vidíme člověka nemocného, bez víry a neschopného přežít bez své extenze, tedy techniky. Jen ta mu umožňuje zachovat tvář, než jí zcela podlehne.

31. Kdyby politika mohla něco změnit, dávno by ji zakázali.

32. Čína se rozhodla nezdržovat se demokracií, vzalo by jí to příliš mnoho času a energie, navíc vynaložených s nejistým výsledkem. Takto je možné uskutečnit velkou transformaci mnohem efektivněji a rychleji. Dá se říci, že Západ teprve kráčí tam, odkud Čína vyráží vpřed. V totální mocenské organizaci lidských zdrojů energie se rázem dostává několik kroků před nás.

33. Někteří si stále myslí, že kritika spektáklu je kritika nějakého spektáklu. Ve skutečnosti je to kritika všeho, to znamená systému, to znamená kapitalistického systému. Taková kritika se však ocitá na levičáckých pozicích a je vyřazena z odbornější diskuse, přestože o tomtéž hovoří sociologové a filosofové už nejméně sto dvacet let.

Systém všechnu kritiku nálepkuje a uzavírá do škatulek, které už jsou pro širší publikum málo zajímavé.

34. Kritika vzdělaných je vítanou součástí spektáklu, protože dokáže zaujmout, ale vědeckost a objektivnost jí nedovoluje jít za slova. Kritika nevzdělaných a násilná kritika jsou mediálně prezentovány jako zvláštní publicistický útvar nebo jako příklad špatné alternativy.

98 Ukázka elektronické knihy