„Díky, Lento,“ špitla jsem skrze staţené hrdlo, a dokonce se mi povedl i úsměv. „V pohodě. Bude to dobrý,“ mrkla na mne a potom se hned s úsměvem obrátila k muţům, kteří uţ začínali být netrpěliví. „Tak, pánové, a teď bychom si daly ten drink.“ Leslie se nenechal dvakrát pobízet a uţ Lentě podával sklenku s jejím likérem. Můj společník – vzpomněla jsem si i na jeho jméno – říkal, ţe se jmenuje Steve, hned natahoval ruku se sklenkou ke mně. Nezbylo mi nic jiného, neţ s díky přijmout a připít si s nimi. Naštěstí to byl jen Henryho sladký likér, takţe jsem se nemusela bát, ţe se opiju, tak jako tehdy, po šerifově návštěvě. Jak mi to najednou připadalo dávno! Jak mi připadala vzdálená ta lehkováţná holka, kterou jsem tehdy byla. Aţ dlouho po půlnoci se mi konečně podařilo uniknout rozjařené společnosti. Dole v baru a tančírně to sice ještě ţilo, ale já uţ neměla sílu odmítat čím dál drzejší návrhy opilých chlápků. Dřív mě to bavilo, ale teď uţ jsem tím byla unavená a věděla jsem, ţe takhle dál ţít nechci. Tolik jsem se za těch pár dní s Charleym změnila?
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275616