PIPPA ROSCOEOVÁ
Jsem tady, abych Antoniovi pomohla Bartletta získat. Nejsem tu kvůli účasti na jednání nebo kvůli tomu, že jsem jeho snoubenka, ale proto, že mu chci pomoci. Vykouzlila na rtech úsměv a chopila se ruky, kterou jí pan Bartlett podával. „Slečno Guilhamová, jsem rád, že vás poznávám,“ řekl. Na rozdíl od Michaela Steelea vypadal Benjamin Bartlett jako hodný člověk. Byl vysoký a hubený. Jistým způsobem vypadal spíše jako Antonio než jako Michael. „Nápodobně, pane Bartlette, Doufám, že jsme vás nenechali dlouho čekat.“ „Vůbec ne.“ Mávnul rukou, jako kdyby je před chvílí neviděl, jak se uprostřed plné restaurace líbají, a tím chtěl dát zdvořile najevo, že se prostě jen chvilku zdrželi. Uvědomila si, že Bartletta nepohoršil jejich polibek, ale že mu vadilo, že musel být svědkem rozhovoru mezi Antoniem a jeho otcem. Než se usadili, Emma ve snaze zahájit neutrální konverzaci se zeptala: „Jak se daří vnukovi Anny? Když jsme spolu mluvily naposledy, byl nemocný.“ Bartlettovy rysy rozzářil úsměv. „Daří se mu dobře, děkuju za optání.“ Bartlett se obrátil k Antoniovi, protože podle jeho výrazu poznal, že neví o kom je řeč. „Moje asistentka má vnuka, který prodělal zánět slepého střeva, a proto musela zůstat minulý týden doma, aby se o něho starala.“ Obrátil se zase k Emmě. „Chtěla, abych vám vyřídil její blahopřání,“ pokračoval. „A já se k němu rád připojuju,“ znovu podal Emmě ruku. Emmě byl nádherný safírový prsten najednou trochu těsný. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275470