ELISABETH HOBBESOVÁ
pokývnutím hlavy. Gui uklidnil koně a vzápětí nastavil ruku, aby vyhodil lady Sigrun do sedla. „Nasedněte, má paní, a vyjedeme.“ Neposlechla ho, místo toho ustoupila a lady Aelfhild zaujala její místo. Gui se na ně překvapeně díval. Lady dává přednost své společnici, nevídané! I když spolu zřejmě vycházejí spíš jako sestry. Jeho výraz byl tak nápadný, že si obě rychle vyměnily pohledy a lady Aelfhild zaváhala. „Aelfhild není zvyklá tolik chodit pěšky jako já,“ pronesla lady Sigrun rozhodným tónem. „Měla by jet první.“ Gui si je obě řádně prohlédl. Svlékly nevzhledné klášterní hábity a oblékly se do obvyklých dámských šatů, které podtrhly jejich postavy. Lady Aelfhild v nich nevypadala nijak křehce, byla zřetelně vyšší než její paní s pěkně zaoblenými boky a vysoko posazenými plnými prsy. Tyčila se nad drobnou a křehkou lady Sigrun tak, že ta vypadala ještě křehčí a drobnější. Ale výrazem ve tváři byla cokoliv jiného, jen ne křehká bytůstka, pomyslel si, když si vzpomněl, jak to od ní už jednou schytal. „Jak si přejete. Hlavně abyste mi stačila, půjdeme rychle.“ Lady Aelfhild se usadila v sedle bez jeho pomoci, zdálo se, že stabilně. Gui se chopil otěží a lady Sigrun obou zavazadel. Přehodila si každé přes jedno rameno, takže se jí houpala u boků. Guie však dost popudilo, že se postavila na druhou stranu koně, takže s ní nemohl konverzovat. Bude to dlouhá cesta, když půjdou mlčky. Den byl teplý. Kráčeli mezi kameny a trávou, takže se jim postupovalo obtížně. Gui nasadil téměř vojensky rychlé tempo. Očima neustále kontroloval okolí 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275469
FALEŠNÝ RYTÍŘ
a možné hrozby. Volil otevřené prostranství a směr podél řeky, aby útok, pokud by přišel, mohl jít jen z jedné strany. Střetnutí s vagabundem ho znervóznilo víc, než si byl ochoten přiznat. Nemohl také zapomenout na výraz hrůzy ve tváři lady Sigrun, když jí toho muže ukázal. Doufal, že cestou nebude moc případů, kdy bude muset bojovat. Jeden nečekaný darebák mu nedal moc práce, aby ho zneškodnil, ale nebyl si jistý, zda by ženy ubránil, i když je o tom ujišťoval, kdyby těch pobudů bylo víc. Rozhodl se, že ujdou co největší vzdálenost, než se setmí. Zvýšil tempo, ale z druhé strany koně okamžitě zaslechl protest. Podíval se po lady Sigrun a zjistil, že nemůže popadnout dech. „Už jdeme celou věčnost. Potřebuju si odpočinout,“ vydechla. Nečekala, co jejich doprovod udělá, a hodila vaky na zem, sedla si vedle nich a nohy si natáhla před sebe. Masírovala si malými kroužky chodidla a vyčítavě se na něj podívala. „Schválně jdete moc rychle.“ „Ano, to jdu.“ Zastyděl se, když ji viděl takhle odpočívat na zemi. „Neudělal jsem to schválně, abych vás mučil, ale protože se chci dostat co možná nejdál, než se setmí.“ Nabídl ruku její společnici, aby mohla seskočit z koně. Udělala to elegantně, dokonce mu položila ruce na ramena, aby se bezpečně postavila, což lady Sigrun bedlivě sledovala s očima zúženýma zájmem. Třeba se jí nelíbí, že se společnice ocitla v náručí jejího příštího manžela. Lady Sigrun nabrala vlasy do rukou, přidala k nim i ty nalepené na štíhlé šíji a udělala si z nich drdol na hlavě. Jednou rukou ho přidržovala a druhou se ovívala. Pár pramínků vlasů mokrých potem zůstalo 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275469
ELISABETH HOBBESOVÁ
nalepených na šíji a přímo Guie vybízely, aby je odlepil a přidal k ostatním. „Je mi vedro a mám žízeň.“ „Tu máme všichni,“ souhlasil Gui. Chvíli se hrabal v sedlové brašně a vytáhl koženou lahvici. Byla prázdná, ale naštěstí byli blízko řeky, tak ji naplnil vodou. Sedl si na bobek a opláchl si ránu na paži, která byla celá rudá a svědila ho. Vyhrnul si rukáv, nabíral vodu do dlaně a lil ji na ránu. Lady Sigrun se k němu přidala. Měla alespoň tolik vychování, aby se styděla za to, co mu provedla. „Bolí to?“ Přetáhl si rukáv přes ránu a zastrkal jeho konce do rukavice. „Ne tolik, aby mi to nějak vadilo.“ Přidřepla vedle něj a naklonila se, aby si mohla namočit prsty ve vodě. Pomalu si smáčela obličej a hrdlo. Vzdychala blažeností takovým způsobem, že Guiovi bušilo srdce jako o závod. Posadila se rovně a čúrky vody jí stékaly po krku a mizely kdesi pod šaty. Nebyla si ani trochu vědoma, jaký to má na něj účinek. Dlouze se napil a podal jí čutoru. „Asi s sebou nemáte žádné jídlo, že?“ zeptala se s chabou nadějí v hlase. Gui pomyslel na chléb a sýr, který mu dala Hilde na cestu. Nejspíš to bude všechno, čím se budou následující jeden nebo dva dny živit všichni tři. Lepší by bylo nesníst to hned teď. „Bohužel ne,“ zalhal. „Budeme mít ještě nějakou dobu hlad, ale voda je tu čím dál mělčí a dno skalnaté. To znamená, že máme velkou naději co nejdřív dorazit k brodu a přejít na druhou stranu, aniž bychom se úplně namočili. Až budeme na druhé straně, budu mít lepší možnost se zorientovat a najít nám nějakou postel pod střechou.“ 100 Ukázka elektronické knihy