MAISEY YATESOVÁ
Ale neměla možnost víc poznat sebe samu. Jako ženu, která chce být s mužem. Ženu, která chce být krásná. Pro něj. Podařilo se jim přečkat zbytek večera a Camilla žasla nad tím, jak Matías umí vycházet s lidmi. Připomínal jí chameleóna. Dokázal být okouzlující i pevný a zásadový během jednoho a téhož rozhovoru. Říkal drsnou pravdu a její dopad pak zmírnil úsměvem. Nebyl to člověk, kterého by chtěl někdo neposlechnout, a měla dojem, že to nemá nic společného s jeho rodinným jménem nebo špatnou pověstí, ale s jeho vlastním charismatem. Neznala nikoho, kdo by se mu podobal. A měla dojem, že tomu tak bude vždycky. Cítila, že až tohle všechno skončí, bude si ho už navždy pamatovat. A nosit vzpomínku na něj ve svém srdci. Připadalo jí to… v mnoha ohledech romantické. Aspoň v jejích očích. Byla ženou, která si nejvíc ze všeho cenila své svobody. Ale zároveň chtěla, aby po ní muž toužil, když si to přála. Když ji vyvedl z tanečního sálu a zamířili zpátky k limuzíně, bála se, že se jí podlomí nohy. S každou další minutou v ní narůstalo napětí. Sebejistota, kterou v sobě utvrzovala celý večer, ji najednou rychle opouštěla. Když limuzína zastavila před domem, s bušícím srdcem k němu zvedla hlavu. „Nepřinesla jsem si nic s sebou,“ řekla. „O všechno jsem se postaral,“ uklidnil ji. „Vážně?“ „Ano. Nemusíš se ničeho obávat. Jen se nech vést.“ „Bude tam hudba?“ zeptala se. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275441