jí kryl ze strany, kde nebyla zeď. Marie se narovnala, zvedla hlavu a zadívala se na schod před sebou. A zase zvedla nohu a postoupila. Na konec schodů se doplazili želvím tempem. Ale byli tam. Abaddon
ji zavedl
k jednomu
z položených
kamenů, které
ohraničovaly vyhlídkové místo, na který se doslova vyčerpaně zhroutila. „Dojdu ti koupit nějaké pití.“ „Ne, zůstaň tady. Prosím.“ Zvrátila hlavu a pobledlou tvář nastavila slunečním paprskům. Dav turistů, který je minul, už opustil prostranství a nejspíše postoupil dál do komplexu Pražského hradu. Nyní tady byli skoro sami. Vtáhla do plic vzduch a soustředila se na jeho plynulý výdech. A znova a znova. Až když si byla jistá, že se uklidnila natolik, že bude schopná normálního uvažování, oči otevřela a vyhledala jimi Abaddona. Seděl na vedlejším kameni a trpělivě vyčkával. Celou dobu pozoroval její profil, zlatou kaskádu vlasů, barvu pleti, jež se pomalu z nezdravě bledé měnila opět na zlatavě růžovou, na jemně vykrojené plné rty, nyní trochu pootevřené, jak se snažila zklidnit dýchání. „Chceš se podívat z vyhlídky?“ kývnul směrem k několika kruhovým schodům vedoucím k dalekohledu u hradby. Právě tento prostor opouštěla zamilovaná dvojice, která se neustále držela za ruce, tváře rozvlněné přihlouplými úsměvy. „Ráda. Přijde mi to jako hotová věčnost, kdy jsem tady byla naposledy.“ Unaveně se postavila a počkala, až se k ní Abaddon přidá. Společně vystoupali nahoru, kde se před nimi otevřel úchvatný, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275242