98
Vá l k a v A r k t i d ě
Místo tanků psí spřežení Pozoruhodným příspěvkem k obraně Grónska byl projekt zvláštního policejního a později vojenského útvaru Nordøstgrønlands slædepatrulje (Northeast Greenland Sledge Patrol), což by se do češtiny dalo volně přeložit třeba jako „Saňové hlídky severovýchodního Grónska“, protože jejich základním, a prakticky jediným mobilním prostředkem byly – saně tažené psím spřežením! Duchovním otcem projektu, který byl odstartován 1. srpna 1941 v úzké spolupráci s americkou pobřežní stráží, byl guvernér severního Grónska Eske Brun. Hlavním střediskem těchto hlídek se na severovýchodním pobřeží Grónska stala osada Scoresby Sund (dnešní Ittoqqortoormlit).
Tři z příslušníků NGSP (zleva): Eli Knudsen († 26. 3. 1943), velitel grónských „sáňkařů“ kapitán Ib Poulsen, obdržel za svou činnost americké vyznamenání Legion of Merit; Lars Napatoq byl v letech 1941–1943 ve Scoresby Sund jedním z eskymáckých „řidičů“ psích spřežení, bez kterých by se ostraha východogrónského pobřeží neobešla…
Na americké straně však v době vzniku této strážní služby panoval spíše pesimistický pohled. Obrovské liduprázdné plochy divokého východogrónského pobřeží spolu se zdejším drsným počasím ve štábních plánovačích v teplých kancelářích ministerstva války nevzbuzovaly pocit akutního vojenského nebezpečí. S výjimkou Angmagssaliku, v jehož blízkosti Američané začínali s projektem letecké základny
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275160
Nejmenší armáda světové války
99
Bluie East 2, a Scoresby Sundu bylo prakticky celé východní pobřeží Grónska neobydlené. Spoléhalo se zde proto na letecké a námořní hlídkování a myšlenka na jejich doplnění pozemní ostrahou pobřeží se zprvu omezovala jen na nápad, že by místní Eskymáci podávali za trochu materiální a finanční pomoci zprávy o situaci v okolíjejich sídlišť a hlídkovali zde se svými vlastními psy a saněmi. Představa, že by však mělo z americké státní pokladny jít „závratných“ 2000 dolarů měsíčně, jak byly vypočteny pravidelné náklady na dánské hlídky, se však v amerických štábech nikomu nezamlouvala. Brzy se však stále více začalo ukazovat, že nacistické Německo má z mnoha důvodů o východní pobřeží Grónska zájem. Zároveň milovníci úsporných opatření ve Washingtonu konečně zjistili, že v Grónsku je – až na několik míst na západním pobřeží na sever od Holsteinsborgu – pro zdejší Eskymáky jízda na saních s psím spřežením velkou neznámou… Když se nakonec myšlenku projektu „Northeast Greenland Sledge Patrol“ (NGSP) přece jen podařilo prosadit s tím, že výlohy na něj ponese americká strana, která dodá i výzbroj a část vybavení, a že americká pobřežní stráž jako hlavní spolupracovník hlídek dopraví vše potřebné na jejich budoucí základny, nastala řada nových problémů. Především bylo třeba provést nábor mezi zcela spolehlivými dánskými a norskými lovci, kteří měli bohaté zkušenosti s životem v Arktidě a byli dobrými lyžaři a střelci. K tomu bylo třeba získat zkušené řidiče psích spřežení, kvalitní saně a odolné zdravé psy. To vše bylo nutné získat na západním pobřeží Grónska, a nebo dokonce z amerického území. Někteří tažní psi byli přivezeni z USA dokonce oklikoupřes Island. Hlavním úkolem hlídek, jejichž základní výzbroj tvořily americké opakovací pušky Springfield M1903 a pistole Colt M1911 (nepočítáme-li v samých začátcích zbraně lovecké a několik dánských pušek Krag-Jörgensen 1889 ráže 8 mm a revolverů København & Kronborg M 1891 ráže 9 mm), bylo zjišťovat jakékoliv pokusy o proniknutí neznámých osob na grónské pobřeží. Již v září 1941 získali zastánci NGSP pádný argument proti pochybovačům nad projektem. Byla to právě dánská hlídka, která oznámila americké pobřežní stráži skupinu neznámých mužů ve Franz Joseph Fjordu i plavbu rybářského
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275160
10 0
Vá l k a v A r k t i d ě
trawleru Buskoe s norskou vlajkou, což vedlo k již popsanému zadržení německých agentů s radiostanicí! Od srpna 1941 do března 1943 působily pod velením policejního šéfa okresu Scoresby Sund Iba Poulsena hlídky psích spřežení na severovýchodním pobřeží Grónska jako policejní jednotka, jejímž služebním označením byly rukávové červeno-bílo-červené pásky s dvěma modrými hvězdami. Potom „sáňkaři“ operovali až do května 1945 jako jediná vojenská jednotka „grónské armády“ (Greenland Army), která se stala nejmenší armádou, jež se aktivně zúčastnila druhé světové války! Dva kapitáni (Ib Poulsen a Niels Ove Jensen), tři poručíci, jeden seržant a pět desátníků bylo v letech 1943–1945 jedinými příslušníky této miniarmády, která nikdy nepřesáhla počet devíti mužů, ale přesto sehrála v rámci celosvětové války svou nezastupitelnou roli. Velice důležitou složkou grónské ochrany východního pobřeží byli však také řidiči saní se psím spřežením z řad grónských Eskymáků. Šlo celkem o devět mužů, kteří v této službě působili v různých obdobích jako policejní pomocníci. Když k nim připočteme další tři dánské
Jednou z nejčastěji do akcí nasazovaných lodí americké pobřežní stráže v Grónsku byl ozbrojený kutr North Star (WPG-59)
Ukázka elektronické knihy