postupně zcela uvolnila a rychle se přistihla, že se v Charlesově společnosti dobře baví – stejně jako kdysi. Bylo tak snadné se s ním cítit skvěle, když on chtěl. Uměl být velmi okouzlující. Skoro jí bylo líto, když dojedli a museli se rozloučit, protože na něj čekaly povinnosti. Doprovodil ji ke dveřím a ona mu poděkovala za oběd. „Já děkuju za společnost,“ usmál se na ni. „Přijď zase brzy.“ To nemusíš mít obavy, pomyslela si a vesele přikývla. Když vyšla na chodbu a dveře se za jejími zády zavřely, hluboce si oddechla. V duchu milionkrát děkovala Arrgisovi. Nebýt jeho rady, nejspíš by se sem nikdy neodvážila. Chtělo se jí tancovat radostí. „Val?“ Až když vyslovil její jméno, si všimla Gariana, který stál opřený o zeď vedle jednoho z oken kousek od ní. Její srdce na několik vteřin přestalo tlouct – a pak se rozjelo jako o závod. Přiběhla k němu a vrhla se mu kolem krku. Nebyla schopná nic říct, chtěla jen cítit jeho vůni a jeho objetí. Chvíli trvalo, než si všimla, že něco nebylo v pořádku. Ve způsobu, jakým ji k sobě tiskl, cítila podivnou odtažitost. Překvapeně uvolnila své sevření a zvedla hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. Jeho obličej byl velmi bledý. „Co tady děláš?“ zeptal se jí nesouhlasným, až podrážděným tónem. „Chyběl jsi mi.“ Jeho výraz trochu změkl. „Ty mně taky, ale tady to pro tebe není bezpečné.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275018