„Měl byste si promluvit s tím svým Ušlechtilým, inspektore,“ řekl detektiv, když za sebou sekretářka zavřela dveře. Evans odložil hrnek a hřbetem ruky si otřel knír z pěny. „Prosím?“ „No, s tím Ušlechtilým, s bývalým parťákem…“ „Vím, o kom mluvíš!“ přerušil ho Evans ostře. „Ptám se, proč si myslíš, že je to tvoje věc?“ Gratz se nervózně zavrtěl na židli. Bylo poznat, že takovou reakci neočekával. „Vlastně už není moje, ale… holky v sekretariátu mi říkaly, že si taky vyžádal část materiálů. Wolfovu složku, popisy obětí z taxíků. Asi pracuje na stejném případu.“ Inspektor si sevřel kořen nosu a několikrát se pomalu, zhluboka nadechl. „Promiň, Gratzi. Málo jsem spal a…“ „Nic se neděje, inspektore, chápu.“ Detektiv vstal ze židle a vykročil ke dveřím, v dlani pořád svíral hrnek s kávou. Ukázal na něj. „Myslíte, že mi Agnes dovolí, abych si ho vzal s sebou?“ „Možná. Pokud slíbíš, že ho vrátíš umytý,“ odpověděl Evans. Nežertoval.
* Gumová hlavička narážela do stěny. Klep, klep, klep… Marco Vincenzi, věk 32 let, místo narození Grimm City, Reuben. Ženatý, dvě děti. Lokální veřejný pracovník, člen rady čtvrti Reuben, dvakrát oceněný za angažování se v záležitosti poskytování potravinové pomoci nejchudším občanům čtvrti (jednou princeznou Leokadií během slavnosti u příležitosti narození královského potomka). Spoluautor projektu nařízení
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274956