Šest let jsem chodil jenom na dlouhé vzdálenos ti. Začal jsem s nimi v pětadvaceti a v jednatřiceti jsem měl znovu pocit, že se můžu pustit do něčeho kratšího. Za ty roky jsem se naučil hodně o tom, co je to radovat se z mála. Chůze je založená na jednoduchých radostech. Čím je túra delší, tím důležitější je cestovat na lehko. Ale i na nedělní výlet si s sebou nejraději beru jen to nejnutnější. Třeba termosku, svačinu a svetr navíc. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem pochopil, že kousek čokolády chutná líp než celá tabulka. Cítím se dobře, svobodně, když si nesu na zádech všechno, co budu k životu po dobu těch několi ka hodin nebo dnů na cestě potřebovat. Můžu se pak najíst nebo vyspat, kdekoli se mi zlíbí, kdy koli chci. Další den mě v osm ráno nečeká žádná schůzka a nemusím nakupovat jídlo na večeři. Jediné, co mi během té doby chybí, jsou dotyky. Nechat se obejmout nebo se těsně přitulit. Řadu svých zvyků při dlouhých cestách necháváme doma. Zároveň nás ale těší uvažování o tom, co 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274946