Roman Bureš
doby zaslechli průzkumná letadla. Rusko je však tak obrovité, že není problém se v něm beze stopy ztratit. A to dokonce i tak blízko Zdi. Nejnebezpečnější byla noční plavba přes jezero. Nyní se nacházeli asi dvacet kilometrů od nejsevernějšího říšského města Hitlerburgu a od samotné Zdi, která přetíná Karelskou šíji. Šíje je plná potoků, jezer a močálů, a velmi řídce osídlena. Těch pár vesnic hravě obešli. Možná už po nich ani nikdo nepátrá. Fašistický režim ve Finsku byl mnohem liberálnější než ten německý a občas dělal svému jižnímu sousedovi naschvály. Nebýt tlup Rudých, mohli by se na finské půdě cítit celkem bezpečně… Kowalski zapnul satelitní vysílačku. „Charlie jedna volá Alfu.“ Sluchátka zadrnčela a Kowalski si vyslechl nové rozkazy. Bezděčně přitom zatínal čelisti. Když spojení přerušil, svolal muže. Rozestoupili se kolem něj do půlkruhu. „Změna plánu. Budeme muset pod vodu.“ Vojáci zabručeli. „Jak to zvládnou oni?“ píchl jeden z nich prstem k trojici sedící pod břízami. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274870