Umění žít po francouzsku
Tisíc a jedna tvárˇ autenticnosti ˇ Přichází něco, na co jste všichni čekali: zvuk harmoniky! Také si to vybavujete? Kdykoli se v amerických filmech ukáže Paříž nebo provensálská vesnice, v pozadí hraje typicky francouzská hudba k tancovačce s doprovodem harmoniky čili bal-musette. Mnoho lidí vnímá Francii jako zachovalou a malebnou, skoro až staromódní zemi. Obchodník se starožitnostmi by řekl, že je ryzí, nefalšovaná, tak jako kus nábytku, který za sebou nemá žádnou renovaci. Čas se tu zastavil a nechal budovy i starodávné kamenné domky nedotčené, stejně jako mosty a dlážděné uličky. Pro mnohé je to zdrojem pýchy, nelze totiž popřít, že Francie je velice fotogenická země. Jiní se však podivují: nemají pocit, že by se zde budovalo něco tak velkolepého, aby si to zasloužilo tak svorný a jednomyslný obdiv. Všechno to chvástání se vlastními městy a vesnicemi však není náhodné – místní lidé totiž mají velký zájem na zachování dědictví, zejména s ohledem na ekonomické přínosy, které se s tím pojí. Ale především to zrcadlí i jejich způsob bytí, vyjadřující ryzí osobitost, kterému se vznešeně říká autentičnost. Nenechte se mýlit, Francie se nesnaží být autentická. Slovy herce nemá zapotřebí přehrávat ani přehánět. Právě naopak, máte
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274849