Červený trpaslík | Nekonečno vítá ohleduplné řidiče
„Ale Rimmera??“ „Provedl jsem pravděpodobnostní studii,“ lhal Holly, „a ukázalo se, že Rimmer je ten absolutně nejlepší člověk, který tě udrží při smyslech.“ „Rimmer?“ Hollyho hlava bez těla se naklonila kupředu, jako by přikývla. „Proč ne Petersen?“ „Člověk, který si koupí elegantní čtyřiadvacetipokojovou rezidenci plnou metanu na měsíci bez kyslíku, jehož jedinou výjimečností je skutečnost, že se točí v opačném směru než jeho mateřská planeta – vážně bys ode mne čekal, že bych mohl přivést někoho takového, aby tě udržel při smyslech? Při božským Kájovi – ten se nedokázal udržet při smyslech sám, natož aby pomohl někomu jinému.“ „Jo, ale aspoň jsme měli pár společnejch věcí.“ „Jediná věc, kterou jste měli společnou, spočívala v oboustranném zájmu o konzumaci absurdního množství alkoholu.“ „Selby? Chen?“ „Totéž.“ „A co Krissie?“ „Dave, vždyť se s tebou rozešla.“ „Ale Rimmer?? Kdokoli jiný by byl lepší než Rimmer. Kdokoli. Hermann Göring by byl lepší než Rimmer. Jistě, byl to zdrogovanej nacistickej transvestita, ale aspoň jsme si mohli trsnout.“ „Myslím, že to byl Jean-Paul Sartre,“ řekl Holly, ale pomyslel si, že to zrovna tak mohl být Albert Camus nebo Flaubert nebo možná taky Saša Distel, „kdo řekl, že peklo znamená sdílet na věčnosti pokoj s vlastními přáteli.“ „Jasně,“ řekl Lister, „jenže Sartre se kamarádil se samejma Francouzema.“
„Myslím, že myslím, tudíž bych možná mohl být,“ opakoval si Rimmer nahlas a tiše přecházel v hologramových spodkách po přespávací 104
po3_kor 00DEFZALOHA_po druhékorektuře_trpaslík1080.indd 104
13.3.2020 10:39:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274651