a ničím se netrápit. „Na Escalade seru. Vypadá tak trochu uměle, lacině. Ale Eldorado bych bral. Sedmdesátky znamenaly konec dobrejch kár. Dřív se v týhle zemi vyráběly pickupy. Teď se tu na ně vyráběj varlátka.“ „Ty hnusárny, co se ve stovce bimbají nad silnicí? Já nevěděla, že se jim tak říká.“ Poznamenala jsem, že vůbec nechápu, že si je nějaký chlap ochotný dozadu na pickup pověsit umělý šourek, tu nejkřehčí část mužského těla, a Conan souhlasil. „Copak můžou bejt hrdý na to, že jim něco takovýho visí na nárazníku? Narodit se jako chlap, měl bych za autem obří vlek s Harleyem,“ dodal Conan. „Nebo bych jezdil rovnou na Harleyi.“ „Slyšela jsem, jak ses McKinnleymu chlubil, že máš Harleye,“ rýpla jsem si. „No právě. Kdybych se narodil jako chlap, byl bych úplně stejnej jako teď. Jen bych neseděl v base.“ Sammy nám řekla, že v patnácti měla sporťák. Dostala ho od Smokeyho, svého dealera a přítele v jednom. „Já znám jednu Smokey,“ prohlásil Conan. Já zase znala jednoho Smokeyho. Ale ne osobně. Můj Smokey byl Smokey Yunick, stavěl auta na závody NASCAR. Díky Smokeymu Yunickovi jsme se s Jimmym Darlingem dost sblížili. Smokey Yunick s těma svýma vychytávkama dost fixloval, ale to dělali všichni. A navíc když jako mladý závodil v upraveném autě, míval jednu ruku opřenou o otevřené okýnko. Smokey Yunick byl frajer. Jenže Smokey Yunick byl mrtvý. Já byla ve vězení. Jimmy byl kdovíkde. Bezpochyby s nějakou holkou, a ať už ta holka byla, jaká byla, jen mi to připomínalo, jaká já nejsem. Jaká už nejsem. „A není ten tvůj Smokey náhodou z Bell Gardens?“ zeptal se Conan. To teda je, odpověděla Sammy. „Já jsem z Bell Gardens a Smokey je holka. Ty jsi s ní chodila?“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274638