O ČEM A JAK KOMUNIKOVAT Komunikace je velice důležitou součástí péče o seniory. Je to vlastně druh terapie. Díky komunikaci je možné zjistit, jaká je úroveň myšlení seniora, stav jeho vědomí, jaký má náhled na svůj život, co ho trápí nebo naopak těší. Bez těchto znalostí je péče o něj pouze poloviční. Již dříve jsem zmínila, že komunikace s ním musí odpovídat jeho psychické „formě“. Jestliže má výpadek paměti, nepřesvědčovat ho o tom. Jestliže s námi hovoří nesrozumitelně a nejasně, neopravovat jej. Jestliže si nás plete se svými dětmi, nechat ho při tom. Senioři, se kterými se denně setkávám, jsou ve většině případů schopni běžně a realisticky komunikovat. U takovýchto seniorů vyvstává otázka, o čem a jak s nimi hovořit. Jakými tématy se zabývat a jaká třeba vynechat. Je něco, o čem by se mělo raději mlčet? Z vlastní zkušenosti vím, že senioři chtějí hovořit o všem. Chtějí zavzpomínat na mládí. Chtějí se pochlubit, jakou mají nebo měli pěknou zahrádku. Jak se o ni starali, dokud ještě mohli. Hodně se mnou hovoří o své rodině. Jak jim rodina pomáhá, stará se o ně. Ale někdy také o tom, jak je zklamala. Jak si děti od nich vzaly, co mohly, a nechaly je napospas osudu. Hovoří se mnou o svých nemocech. Jsou i takoví, kteří se nebojí mluvit o smrti. Co já na to? Nebráním se žádnému tématu. Ocením každou jejich dřívější i současnou práci. Raduji se s nimi z jejich úspěchů.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274589