MODRÝ DIAMANT
vyzývalo návštěvníky, aby k zámku nepřijížděli po silnici, ale připlouvali na člunech. Působilo to impozantně a zároveň absurdně. Jako takové marnivé obnovení něčeho, co bývalo rozmařilé a výstřední. James Bond stál na vzdáleném konci příjezdové cesty a prohlížel si scenérii, kterou měl před sebou. Bentley nechal na parkovišti schovaném v lese. Očekávalo se, že hosté hodí dvacáté století za hlavu a zbylých sto metrů přes jezero dojdou pěšky. V rozestupech tu hořely pochodně, odrážely se na tmavé hladině, ve dvou bronzových kotlech po obou stranách vstupních dveří plápolal oheň. Jason Sin si jistě liboval v teatrálnosti. Měsíc byl v úplňku, na noční obloze tvořil dokonalý kruh. Kapela hrála píseň La vie en rose – Bond ji znal dobře. Bylo kolem devíti hodin a většina hostů již dorazila; muži ve společenském obleku, ženy v hedvábných šatech a kožešině se šperky, které jistě byly buďto vypůjčené, nebo nepravé. Bond se protlačil dopředu a následoval je. Přivábilo ho teplo, světlo a hlasitá hudba. U vchodu mu číšník podal skleničku šampaňského. Usrkl si a zjistil, že nejde o Cristal, jak sliboval Lancy Smith, ale stejně ucházející Dom Pérignon ročník 1953 – sice ještě mladý, přesto vynikající. James se nacházel ve vstupní dvoraně, vysoké a prostorné, se širokým mramorovým schodištěm vedoucím do horních pater. Hned však pochopil, že jsou pro hosty tabu. Stál před ním Němec, holohlavý, zavalitý, se založenýma rukama, sice oblečený do společnosti, ale rozhodně nešlo o hosta. Byl odměřený a nehybný, jako by na sobě měl brnění, které se ostatně vyskytovalo po obou stranách. Vlastně by vůbec nevypadal směšně, kdyby v ruce držel halapartnu. Bond se na něj usmál a pozvedl šampusku. Muž ani nehnul brvou. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274559
ANTHONY HOROWITZ
Doleva vedly dveře a James jimi vešel do přijímací síně, kudy se procházelo dál do velkého sálu, hlavního dějiště slavnostního večera. Kapela hrála na ochozu jako kdysi potulní pěvci. Zhruba dvě stě nebo tři sta lidí couralo bezcílně sem a tam po kamenných dlaždicích. Snadno se dalo poznat, kdo startoval v závodě: kolem každého účastníka se totiž motal hlouček obdivovatelů. Bond ještě nikdy neviděl tolik krasavic usilujících o pozornost. Na jejich touze, aby si jich někdo všiml, bylo cosi téměř živočišného a ten, kdo absolvoval a přežil závod na Nürburgringu, mohl mít libovolnou dívku, na kterou si ukázal – na dnešní noc, na několik nocí, nebo kdyby o to stál, třeba až do příštího závodu. S největší pravděpodobností to platilo i pro Bonda, a přece se v této místnosti cítil nesvůj. Téměř každá žena, kterou poznal, dělala určité drahoty, aby ji musel dobývat. Zato zjevná povolnost těch zdejších ho nelákala. Všechny ty vykulené oči a našpulené rty, to nebylo nic pro něj. A jeden ze dvou tuctů jezdců, kteří ten den závodili, Ivan Dimitrov, ležel v nemocnici; sice živý, ale hrozně popálený. Po pravdě řečeno s ním nikdo neměl soucit, všichni si hleděli jen šampaňského a chuťovek. Na večírek přišli i členové jeho stáje. Třebaže se tři z nich tvářili v laciném smokingu trochu provinile. Do cíle nakonec dojel jako první Lancy Smith ve vanwallu, dvacet vteřin před nejbližším rivalem. Bond splnil úkol, který dostal, ale už to pustil z hlavy. Odpoledne viděl, jak se plukovník Gaspanov, velitel Směrše, pře s Korejcem, a chtěl se dovědět víc. Tady však po té staré lišce nebylo ani vidu, ani slechu. Patrně již byl na zpáteční cestě do Moskvy a lámal si hlavu, jak vysvětlí, že další operace Směrše selhala. A tak Bondovi zbyl Sin Čä-song aneb 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274559
MODRÝ DIAMANT
Jason Sin. James měl předtím stručný a vcelku neužitečný telefonát z Londýna od vedoucího archivu. „Moc vám toho nepovím. Vyhýbá se společnosti, jak to jen jde… zřídkakdy se o něm objevují zprávy. Podle všeho se z Jižní Koreje vystěhoval na začátku války – totiž korejské války. Vyskytoval se na Havaji a pak ve státě New York. Tam teď žije. Stojí v čele personální společnosti Blue Diamond, která se specializuje na špatně placené dělníky, především v dopravě, stavebnictví a zdravotnictví. Docela ovládl trh. Neexistuje odhad jeho majetku, ale prý to je nejbohatší Korejec v zemi. V určitých ohledech je trochu flamendr. Setkáte se s ním v zákulisí velkých cen… a také na tenisu, dostizích a plachtění. Tak jak by se prakticky dalo očekávat. Zároveň však nevíme o žádných zlozvycích. Je svobodný, a jak se zdá, o ženy se ani nezajímá. Zrovna tak není homosexuál. Není členem žádné politické strany, i když se v průběhu minulé předvolební kampaně objevil na pár večeřích republikánů a asi jim poskytl nějakou dotaci. Ale to je u podnikatelů, kteří nesázejí všechno na jednu kartu, běžná praxe, a buď jak buď, v Americe patří uplácení politika k etiketě. Pátráte po nějakém napojení na Směrš?“ „Nevím, archive. Jen jsem se divil, co pohledává tady.“ „Zřejmě k tomu má stejný důvod jako všichni ostatní. Aby sledoval závod.“ Jenže každý se nebaví s plukovníkem Gaspanovem. Bond zavěsil a rozhodl se, že na večírek nejspíš pojede. A teď tam nastala vřava, protože se Sin zjevil ve dveřích za ochozem s hudebníky a vešel do místnosti v doprovodu jiného muže, který mu byl na jedné straně blízko, na druhé vzdálen; měl totiž prázdný, zato ostražitý pohled profesionálního 103
Ukázka elektronické knihy