nechtěl odjet, tak by tam jeden z nás mohl zajít a nějak ho zabavit, i když nevíme kdo. A taky nevíme, co by mu řekl, protože i když to neřekneme nahlas, tak se ho všichni bojíme. Cestou potkáme Bohouše, kterej má hroznou radost, že nás vidí, a ptá se, jestli může jít s náma. Je jasný, že když mu řekneme, že nesmí, tak se ho nikdy nezbavíme, a navíc začne brečet nebo kvílet. Takže se musíme vymluvit, že jdeme všichni domů, a dělat, že opravdu jdeme všichni domů, a tím se to zdrží. „Já nemůžu domů,“ šeptá Viktor, „babi by mě už určitě nepustila.“ A tak jde se mnou, Bohoušovi řekneme, že musím Viktorovi dát něco do školy, a chvíli čekáme u nás v předsíni. Mamka vykoukne: „Co tu děláte?“ Že čekáme, až zmizí Bohuš, jí samozřejmě říct nemůžeme, protože by se hned ptala, proč by s náma nemohl jít a tak. Tak říkám, že jsem jenom Viktorovi zapomněla dát učebnici, a dám mu svoji učebnici matiky. Mamka na mě divně kouká, co to má jako znamenat, a Viktorovi řekne: „Tvoje máma je herečka, že jo?“ Viktor kývne. Mámu hrozně zajímá, kde hraje, ale nic z toho, co Viktor říká, nezná. Mě to nezajímá vůbec a už chci jít. Vykouknu, Bohouše nikde nevidím, tak se vracíme zpátky. Zase se posadíme na stromy a Král zase jenom chrchlá na zahradě a na dvoře, nejede nikam, přeskládává válce slámy, nuda. Jednou vyjde ven jeho žena, má zavázanou ruku a potřebuje, aby jí otevřel sklenici s okurkama. „Podle mě by bylo lepší, kdybysme šli k někomu jinýmu,“ řekne Franta, kterej už mě začíná štvát, „tady je to jenom ztráta času.“
92
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274455
„No,“ přidá se Kája. „Mě to tady taky nebaví.“ „Já mám nápad, jak ho odlákat,“ řekne Viktor. „Pustíme mu z ohrady ovce, a když se nějaká dostane na silnici, tak mu určitě někdo zavolá a Král bude muset odjet nebo odejít, aby je zase zahnal zpátky.“ Podíváme se na sebe, je to skvělej nápad, tak jdeme. Ohrada pro ovce je naštěstí až dál za vesnicí a poblíž jsou jen domy, ve kterých teď nikdo není, takže nás nikdo nemůže vidět, jak ji otevíráme. Pak se ale ukáže, že ty ovce vůbec nikam odejít nechtějí, takže je musíme chvíli honit, aby vůbec utekly, a některý stejně pořád choděj za náma, asi jestli jim nedáme něco k jídlu. Je tam i jedno malý jehně a jedno takový větší jehně, který jsou fakt super. Je pravda, že je to hodně zábavný, pořád na sebe musíme dělat „pšššt“ a „ticho“, abysme se moc nahlas nesmáli. Ty ovce jsou tak blbý. Nakonec jsou ale všechny ovce venku a my se oklikou vracíme ke Králům a čekáme, než Krále někdo upozorní, že mu utekly. Asi jsme tu ohradu měli zase zavřít, napadne mě až teď. Král odjíždí traktorem a my ještě chvíli čekáme, než vlezeme do stodoly. Chci, aby Kája zůstal hlídat u plotu a kdyžtak pískl, ale Kája nechce, protože se bojí bejt tam sám, tak tam zůstane Faňa. Ve stodole není moc světla ani ve dne, tak si svítíme baterkama, ale stejně nenajdeme vůbec nic zajímavýho. Vtom slyšíme, jak Franta píská, a tak zdrháme. Ale Frantovi se jenom zdálo, že slyší traktor, posloucháme, neslyšíme nic. Chci se tam vrátit a hledat dál, ale kluci mi řeknou, že je to blbost a že tohle není žádný vyšetřování. Že musíme prozkoumat i ostatní podezřelý a jejich auta, už
93
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274455
94
Ukázka elektronické knihy