kteří ženám nerozumí, tvrdí, že taková kombinace je v přírodě velmi vzácný jev. Nemá smysl se hádat, protože to vypadá, že každý má v tomhle jasno… Návrat do rodného a známého města není vždy plný sentimentu a slz. No, Jevhenija měla štěstí. Nabídli jí televizi. Všichni si mysleli totéž: „Krásní lidé mají vždycky štěstí!“ Uslintaní dědci dodali, že je spolehlivá a perspektivní. Nikoho z nich ani nenapadlo, že ve skutečnosti je všechno jinak, protože ona se tu objevila zcela náhodou. Nikdo ovšem nevěřil, že to je náhoda, a i ona sama zapochybovala, protože všichni jsou nyní přesvědčeni, že v životě se nic náhodného nestává. Takže je těžké se s někým hádat, protože každý má vlastní zkušenost, vlastní pravdu. Navíc v tomto konkrétním případě byli všichni až příliš chytří. Pokud zapochybujete, mohou se radikálně zeptat: „A co tady není jasné?“ Život ovšem není televizní obrazovka. Není ani tak plochý, ani tak vzdálený od toho namodralého blikání. Zpočátku šlo jen o prášky na spaní, které vysoušely hlavy jak hrušky na peci. Neustálé napětí, výtky, náznaky, že do éteru se pokaždé musí s něčím novým, ji vyčerpávaly natolik, že ji ani tabletky neuchránily před depresí. A od šéfů slyšela pořád totéž, jen s o to větším rozhořčením: „Vyber si tým, makej, pak to bude vidět, nesmíš se zastavit…“ Stále tytéž výčitky, tytéž připomínky: „To je zajímavé,“ nepopíral vedoucí redakce, „ale pochopte, že to není žádný objev. Musíte přijít k divákovi s něčím novým. Doufám, že mi správně rozumíte.“ Nedokázala pochopit ty prázdné výroky, slova, která dělala z průměrnosti přemoudřelé chytrolíny. „Ano, máte univerzitní vzdělání, ale chybí vám kontakt se životem,“ to už byl opravdu vrchol, navíc je nutné předpokládat, že život zná jen on sám, a rozloha toho života má velikost postele pro dva. V takové situaci je to od prášku na spaní k láhvi jen krůček. Nebyla první ani poslední. Tak například Markéta, která tak 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274305