MAYA BLAKEOVÁ
Vzpomněl si, že Adir mluvil o dopisech, které mu matka kdysi psala. Prý se mu v nich vyznávala z lásky, kterou k němu chovala. Pro Zufara to byl důkaz, že právě Adir byl tím vyvoleným, pro něhož si matka střádala veškeré city. Na legitimní děti jí už nic nezbývalo. Pro ně měla jen chlad a skryté pohrdání. Přesto se jeho přesvědčení neshodovalo s faktem, že Adir na matčině pohřbu přetékal vzteky. Napadlo ho, že matka nakonec nejspíš přestala milovat i jeho. Bylo by to logické. Vždycky dávala přednost sobě. Luxus a prestiž jí byly vším. Nakonec toho měl Zufar dost. Řekl si, že přemýšlení o matce a minulosti už bylo dost. Opřel se lokty o stůl a pustil se do nahromaděné práce. Nemohl se však soustředit, a tak postupoval velmi pomalu. Když na dveře zaklepal jeho osobní tajemník, Zufar odhodil pero. „Vaše Veličenstvo, vaše příští schůzka byla zrušená. Dcera ministra zahraničních věcí náhle onemocněla. Už jsem nechal poslat květiny.“ Zufar v duchu vydechl úlevou. Ministr zahraničí byl servilní mluvka, který dovedl hodinu mluvit o věcech, jejichž vyřízení by jinému člověku zabralo maximálně deset minut. „Zrušte na příští tři hodiny i další schůzky, které mám,“ řekl a vstal od stolu už nadobro rozhodnutý, že k rozdělané práci se hned tak nevrátí. „Samozřejmě, Vaše Veličenstvo. Mám na tu dobu zařídit něco jiného?“ „Sdělte doprovodu mé ženy, aby neodjížděli beze mne. Půjdu na otevření nemocnice s ní.“ Pokud vladařův příkaz osobního tajemníka překvapil, rozhodně to na sobě nedal znát. Udělal si spěšnou poznámku do tabletu, uklonil se a pospíchal pryč splnit příkaz. O deset minut později už Zufar čekal v limuzíně na 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274283