YVONNE LINDSAYOVÁ
„Jsi v pohodě?“ „Tak v pohodě, jak to jen jde.“ Když se dveře výtahu otevřely, nasadila odhodlaný výraz a společně prošli chodbou k dvojitým dřevěným dveřím. Nestačila ani zazvonit a už jim matka otvírala dveře. Caroline O’Conorová byla nepochybně krásná žena. Bylo jí něco málo přes padesát a bylo vidět, že dává přednost jen tomu nejlepšímu, pokud jde o osobní údržbu. Vlasy měla o pár odstínů světlejší než její dcera, ale jasně zelenošedé oči měly obě stejné. Když vešli dovnitř, natáhl k ní ruku se slovy: „Moc rád vás opět vidím, paní O’Connorová.“ „Nemusíme být tak formální,“ řekla mu žena s úsměvem, nevšímala si jeho ruky a vtiskla mu polibek na tvář. „Jsme už přece rodina, ne? Říkejte mi Caroline, ano?“ „Caroline,“ zopakoval a pohotově se usmál. „Už je táta doma?“ zeptala se Imogene a zadívala se matce přes rameno do prázdného obývacího pokoje. „Ještě ne. Trochu se zdržel. Víš, jak to je,“ řekla matka rádoby bezstarostně, ale vrhla na dceru varovný pohled, aby to víc nerozváděla. Imogene však její tichou výzvu ignorovala. „Vím, jak to je, mami, ale mohl se trochu snažit. Alespoň pro jednou. Vždyť je to poprvé, co uvidí Valentina. Vypadá to, že ho moc nezajímá, že jsem se vdala.“ Caroline začala protestovat, ale Valentin chlácholivě položil Imogene ruku na rameno a vložil se do toho. „Kvůli mně si nedělejte starosti, dobře vím, jak snadno se člověk zdrží v práci.“ „Jak bys to mohl nevědět,“ poznamenala suše Imogene, odstoupila od něj a shodila ze sebe kabát a pověsila si jej na věšák v hale. Valentin spolkl příkrou odpověď, že to je teď spíš ona, kdo se vrací domů pozdě, protože nechtěl 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274281