YVONNE LINDSAYOVÁ
„Jsi v pohodě?“ „Tak v pohodě, jak to jen jde.“ Když se dveře výtahu otevřely, nasadila odhodlaný výraz a společně prošli chodbou k dvojitým dřevěným dveřím. Nestačila ani zazvonit a už jim matka otvírala dveře. Caroline O’Conorová byla nepochybně krásná žena. Bylo jí něco málo přes padesát a bylo vidět, že dává přednost jen tomu nejlepšímu, pokud jde o osobní údržbu. Vlasy měla o pár odstínů světlejší než její dcera, ale jasně zelenošedé oči měly obě stejné. Když vešli dovnitř, natáhl k ní ruku se slovy: „Moc rád vás opět vidím, paní O’Connorová.“ „Nemusíme být tak formální,“ řekla mu žena s úsměvem, nevšímala si jeho ruky a vtiskla mu polibek na tvář. „Jsme už přece rodina, ne? Říkejte mi Caroline, ano?“ „Caroline,“ zopakoval a pohotově se usmál. „Už je táta doma?“ zeptala se Imogene a zadívala se matce přes rameno do prázdného obývacího pokoje. „Ještě ne. Trochu se zdržel. Víš, jak to je,“ řekla matka rádoby bezstarostně, ale vrhla na dceru varovný pohled, aby to víc nerozváděla. Imogene však její tichou výzvu ignorovala. „Vím, jak to je, mami, ale mohl se trochu snažit. Alespoň pro jednou. Vždyť je to poprvé, co uvidí Valentina. Vypadá to, že ho moc nezajímá, že jsem se vdala.“ Caroline začala protestovat, ale Valentin chlácholivě položil Imogene ruku na rameno a vložil se do toho. „Kvůli mně si nedělejte starosti, dobře vím, jak snadno se člověk zdrží v práci.“ „Jak bys to mohl nevědět,“ poznamenala suše Imogene, odstoupila od něj a shodila ze sebe kabát a pověsila si jej na věšák v hale. Valentin spolkl příkrou odpověď, že to je teď spíš ona, kdo se vrací domů pozdě, protože nechtěl 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274281
DVAKRÁT SVOJI
rozvíjet podobnou debatu před její matkou. Caroline se ustaraně dívala z jednoho na druhého a trochu zkrabatila své elegantně upravené obočí. „Máte krásný domov,“ řekl jí Valentin, aby zmírnil narůstající napětí. „Bydlíte tu dlouho?“ „Od té doby, co jsem se vdala,“ řekla Caroline, s mnoha lety procvičovanou lehkostí. „Když jsme se sem s Howardem nastěhovali, měli jsme tu jen tohle patro, ale pak se uvolnil byt nad námi, tak jsme jej koupili a oba je propojili. Chcete, abych vás provedla? Večeře nebude dřív jak za hodinu. Ještě si před tím můžeme v klidu dát drink. Valentin se tázavě zadíval na Imogene, ta jen pokrčila rameny, podobně jako před chvílí ve výtahu. „Dělej, co chceš,“ řekla. „Já půjdu zkontrolovat Susan, co nám připravuje k večeři.“ Prohlídka dvoupatrového bytu zabrala delší dobu, než čekal, Caroline to brala důkladně, zřejmě aby zamaskovala nepřítomnost svého manžela. Když se konečně vrátili do obývacího pokoje, Imogene tam seděla v jedné z čalouněných lenošek s téměř dopitou sklenicí vína. „Už jsem si myslela, že pro vás budu muset poslat pátrací četu,“ řekla a vstala. „Mám vám přinést něco k pití?“ „To budeš hodná, miláčku,“ nechala ji matka, aby se ujala role hostitelky. Jakmile dopili aperitiv, služka ve stejnokroji je přivolala do jídelny. Pan O’Connor stále nikde, povšiml si Valentin s novými sympatiemi ke své tchýni, která dělala všechno pro to, aby vyplnila prázdno po manželovi, a starala se, aby hovor před večeří hladce plynul. Právě dojedli předkrm, když se ozvalo hlasité bouchnutí hlavních dveří. V tu chvíli se atmosféra v jídelně změnila. Na Carolinině tváři se objevil výraz nadějné úlevy a její dcera se naopak zatvářila otráveně. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274281
YVONNE LINDSAYOVÁ
„Nebuď na něj protivná,“ stačila na ni ještě Caroline syknout, než Howard O’Connor vešel do místnosti. „Ahoj, lidi, promiňte, že jdu pozdě, nešlo to jinak, vy musíte být můj nový zeť,“ řekl nedbale, jako kdyby odříkával nějakou naučenou formuli a s novými manžely své dcery se setkával na každém kroku. Valentin se postavil a podal mu ruku. „Nebo bych měl spíš říct můj nově recyklovaný zeť?“ dodal Howard a pak se svému vlastnímu pokusu o vtip od srdce zasmál. Valentin se snažil nebrat si to osobně, i když to podle něj bylo od někoho nutně zběhlého v diplomacii, rozhodně trochu přes čáru. „Rád vás konečně poznávám, pane,“ odpověděl. „Nápodobně, pane Horvathe.“ Howard obrátil svou pozornost k Imogene, která tiše seděla u stolu, ale ještě před tím Valentin zaregistroval okolo jejich hostitele závan voňavky. Lehce rozšířil nozdry, aby ji zanalyzoval, a dospěl k okamžitému závěru. Když jej Caroline provázela po bytě, povšiml si jemné vůně, kterou používala. Takhle byla zcela odlišná, mnohem výraznější. Ten muž se očividně nezdržel v práci, pokud ovšem ta práce nezahrnovala blízký, pravděpodobně velmi důvěrný, kontakt s jinou ženou. U stolu se Caroline zasmála čemusi, co pronesl její manžel, přičemž z něj nespouštěla oči. Imogene naopak zírala do talíře. Byl tohle tedy důvod její nejistoty a nedůvěry vůči němu? Byl Howard O’Connor nevěrný manžel a věčně nepřítomný otec? To by vysvětlovalo Imogeninu posedlost věrností a její neschopnost mu důvěřovat, pomyslel si znepokojeně.
100 Ukázka elektronické knihy