MIRANDA LEE
„Ne?“ vyhrkla a zaskočeně na něj vykulila oči. „Ne. Ten jsme měli včera. Dneska se s tebou chci milovat.“ Veroničino srdce se rázem rozbušilo jako splašené. Jistě, byla to jen slova, ale nádherná. Plná něhy. A bylo to tak dávno, kdy s ní někdo mluvil tak něžně. Příliš dávno. Leonardova slova se dotkla samotné její duše. Opatrně, Veroniko, varoval ji pud sebezáchovy. Opatrně. „To by se mi líbilo,“ opáčila co nejblazeovanějším hlasem. „To rád slyším.“ Tvář mu zjemněla, když se k ní natáhl a strhl z ní ručník. Ale v očích měl stále týž nenasytný oheň. „Bellissima,“ zamumlal a zbavil se i svého ručníku. To on byl bellissimo. Veronica stydlivě odvrátila oči od jeho erekce a posunula se na posteli, až pod hlavou ucítila polštář. Leonardo si lehl vedle ní, jednou rukou se opřel o loket a druhou polaskal její ňadra, jako očarovaný sledoval reakci jejích bradavek, které se pod jeho dotykem proměnily v tvrdé pupeny. Když tiše zasténala rozkoší, zvedl k ní oči. „Tohle se ti líbí, že ano?“ zašeptal s nepatrným úsměvem. „Ano,“ vyrazila ze sebe. „A co tohle?“ Sevřel jednu bradavku mezi prsty a stiskl. „Ach bože!“ zasténala, když jí do těla vystřelily elektrizující paprsky slasti. „A tohle?“ pokračoval a jemně s bradavkou zakroutil. Veronica zanaříkala. Ne bolestí, ani na protest. Ale ani vzrušením. Tohle už nebylo milování, ale něco hříšného a znepokojivého. Něco, co se jí až příliš líbilo. „Ne, přestaň,“ zavzlykala přerývaně. „Dost.“ Poslechl ji okamžitě. „Nechtěl jsem ti ublížit,“ vydechl. „Jen mě polib,“ zaprosila rozechvěle. Políbil ji, a bylo to nádherné. Pevně ho objala pažemi 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274267