Putovali dál a dál mezi stromy, ale neobjevili ani jeden žalud. „Za chvíli na nějaké určitě natrefíme,“ řekla Viky povzbudivě. „Nemá to smysl,“ prohlásil nakonec Bouřlivák. „Já to vzdávám.“ Viky viděla jeho nešťastný výraz. „To ti nedovolím!“ řekla mu neústupně. „Nějaké žaludy najdeme. Jsem si tím jistá.“ Bouřlivák si ztěžka povzdechl. „Nenajdeme, nemá cenu nic hledat.“ „To není pravda!“ trvala na svém Viky. Nemohla mu dovolit, aby se vzdal tak snadno – ne, když to pro něj tolik znamenalo. „Je mi jedno, jak dlouho budeme pátrat. Prostě nepůjdeme do postele, * 98 * Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274178
dokud nenajdeme nějaké žaludy, souhlasíš?“ Bouřlivák se na ni na chvilku zadíval. „Tak jo,“ usmál se a v jeho hlase bylo slyšet odhodlání. „Hlavně musíme najít kouzelný dub, u kterého ještě nikdo žaludy nesbíral,“ napadlo Viky. „Zajímalo by mě, jestli jsou na školních pozemcích ještě nějaké další
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274178
kouzelné duby,“ přemýšlel nahlas Bouřlivák. Viky zalapala po dechu. „Jasně že jsou! To je ono, Bouřliváku! Hledáme na špatném místě. Měli bychom se podívat, jestli nenajdeme kouzelný dub mimo les.“ Vykulila oči. „A já vím, kde přesně bychom se měli porozhlédnout!“ Viky si v duchu představila obraz stromu ťukajícího na okno větvemi, na kterých byly listy se zlatými tečkami. „U elfí pošty!“ zaradovala se. „Tak honem!“
* 100 * Ukázka elektronické knihy