o to, no, o to vaše srozumění… copak není možné, že právě ono srozumění tvoří jádro toho, co ji trápí? Že tenkrát, kdy jste ji viděl sedět celou sklíčenou v kavárně, přemýšlela právě nad ním?“ Zdálo se, že ta myšlenka Gustava omráčila. Na čas se odmlčel. Nakonec pravil: „To, co jste právě naznačil, mě ještě nikdy nenapadlo. Budu se nad tím muset zamyslet. Musím říct, že tohle mi ještě nepřišlo na mysl.“ Znovu se na chvíli odmlčel, na tváři ustaraný výraz. Načež zvedl hlavu a namítl: „Ale proč by se kvůli našemu srozumění trápila až teď? Po tak dlouhé době?“ Pomalu zavrtěl hlavou. „Můžu se vás zeptat, pane Rydere, zda jste k tomuto závěru došel na základě vašeho rozhovoru?“ Znenadání na mě padla velká únava a zatoužil jsem, aby mě celé té záležitosti někdo zbavil. „Já nevím, opravdu nevím,“ odvětil jsem. „Stále vám to opakuji, tyto rodinné potíže… Jsem jenom cizí člověk. Jak to mohu posoudit? Prostě vám jen říkám, že možné to je.“ „Rozhodně se nad tím budu muset zamyslet. Už kvůli Borisovi jsem připraven prozkoumat každou možnost. Ano, budu nad tím muset zapřemýšlet.“ Znovu se odmlčel a zatvářil se ještě ustaraněji. „Napadá mě, pane Rydere,“ pronesl nakonec, „jestli bych vás mohl požádat ještě o jednu laskavost. Snad by vám nevadilo, až se příště uvidíte se Sofií, zaměřit se právě na zmíněnou eventualitu. Vím, že byste to učinil velice ohleduplně. Normálně bych vás o nic takového nežádal, ale v tomto případě myslím tady na Boriska, víte. Byl bych vám opravdu nesmírně vděčný.“ Prosebně se na mě zahleděl. A tak jsem si nakonec povzdechl a odpověděl: „No dobrá. Udělám pro Borise, co budu moci. Ale znovu vám musím zdůraznit, že pro někoho zvenčí, jako jsem já…“ Snad že jsme se o něm zmínili jménem, ale zrovna v tu chvíli se Boris s trhnutím probudil. „Dědo!“ vykřikl, pustil se mě a nadšeně se vrhl ke Gustavovi se zřejmým úmyslem ho obejmout. Ale na poslední
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274163