98
dost uchazeče musela být nejprve posouzena nadřízenými, kteří mohli přihlášku z různých důvodů zamítnout nebo odložit (jednou z častých příčin byla nedostatečná kádrová naplněnost u útvaru). Stejně tak bylo možné nabídku ke studiu odmítnout, jakkoliv to zpravidla znamenalo (dříve či později) zpomalení či úplné zastavení kariérního růstu. Absolvování vysokoškolského vzdělání se tak ve zkoumaném období postupně stalo jedním z účinných nástrojů kádrových výměn na různých funkcích: Zřídila se nová funkce, zástupce inženýra pluku, starší inženýr provozu. Samozřejmě to padlo na mě, přitom já jsem byl jedinej, kdo byl z té inženýrské služby bez vysokoškolského vzdělání. Nechtěli mě pustit do školy, protože jsem pro ně byl nepostradatelnej. Dvakrát jsem měl zažádáno a vždycky: „ještě počkej“ a podobně. Strkali mě do Ruska [Vojenská letecká akademie v Moninu], ale tam jsem nechtěl, poněvadž jsem měl rodinu a ženil jsem se proto, abych byl s nima, takže jsem to odmítl. (…) Takže dospěli k názoru, že na tý funkci nemám co dělat. Bylo mi navrhnuto, že bych mohl dál řídit provoz, ale že inženýr pro draky – motory by oficiálně dělal zástupce za mě. Bral by za to peníze, zatímco já bych to dělal. (…). Na to mi bylo řečeno, že mám odtud vypadnout, a že budu místo toho dělat inženýra pro draky – motory. Ale bylo to ještě horší. Poněvadž na odborný funkce pro draky – motory, elektro, rádiolokátory a zbraně byl po každý odbornosti zase jeden inženýr a já jedinej zase bez titulu. Takže netrvalo dlouho, přichomejtl se zase nějakej inženýr, protekční dítě, a bylo mi opět oznámeno, že tam nemůžu být, když jsou tam všichni inženýři. Dali mi poslední možnost, buď půjdu dělat náčelníka TOPu [Technická opravna pluku], nebo staršího technika.271
Dlouhodobá snaha o zvýšení vzdělanostní úrovně důstojnického sboru se odrazila také v dosaženém vzdělání jednotlivých narátorů. Více než polovina pamětníků získala během své profesní kariéry v armádě úplné vysokoškolské vzdělání (většina v distanční formě) a část správy proto navrhl ministru národní obrany Čepičkovi provést úpravu osnov výuky na vojenských akademiích tak, aby odpovídala stávající kádrové situaci, tj. „aby osnovy a programy se v počátku přiblížily k nižší úrovni všeobecného vzdělání vybraných důstojníků a postupně aby dosahovaly potřebnou úroveň, aby bylo zajištěno úspěšné absolvování nutného a požadovaného počtu důstojníků dělnického a malorolnického původu“. (Vondrášek, Václav – Chrastil, Sylvestr – Markel, Martin: Vojenská akademie v Brně. Praha, Ministerstvo obrany ČR 2005, s. 53.) 271 Rozhovor s J. B. vedl Jiří Hlaváček, 30. 3. 2009. Osobní archiv autora.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274120
2. POVOLÁNÍ JAKO KAŽDÉ JINÉ?
99
z nich absolvovala i postgraduální studium (CSc.272) nebo (výběrové) kurzy na akademiích v Sovětském svazu.273 Důležitým předpokladem pro přijetí ke studiu na některé z tehdejších vojenských vysokých škol byla až do druhé poloviny šedesátých let (vedle „správného“ kádrového profilu, o němž bude ještě řeč) také předcházející několikaletá praxe u vojsk.274 Zásadní změnu v tomto ohledu přinesl rok 1966, kdy vstoupil v platnost tzv. nový model, který předpokládal rozdělení vojáků z povolání do dvou skupin podle stupně vzdělání, a to na důstojníky (funkce s vysokoškolským vzděláním) a praporčíky (funkce se středním vojensko-odborným vzděláním s maturitou).275 Vzdělání důstojníků pro stupeň velitele útvaru a vyšší mělo být zajištěno formou postgraduálního studia.276 Změny v druhé polovině šedesátých let se dotkly také otázky kvality poskytovaného vojenského studia, resp. úrovně vojenského školství ve srovnání s civilními vysokými školami. Až do uzákonění srovnatelnosti civilního a vojenského vzdělání v roce 1966277 bylo na vojenské studium nahlíženo jako na neplnohodnotné, protože šlo víceméně o resortní záležitost.278 Nikoho asi nepřekvapí, že sami narátoři (bez ohledu na obor, který absolvovali) hodnotili svoje studium v tomto ohledu velmi pozitivně. Výuku považovali za přínosnou a pedagogického sboru si vesměs vážili – nepsané pravidlo o tom, že absolvent na svou alma mater nedá dopustit, tak nepochybně platilo i pro armádní prostředí.279 Většina probírané látky navíc podle pamětníků odpoví272 Právo udělovat vědeckou hodnost kandidáta věd získaly vojenské akademie vládním usnesením z listopadu 1954. 273 Nejčastěji se jednalo o absolventy technického směru (titul Ing.) – podrobněji viz Tabulka a graf č. 6: Nejvyšší dosažené vzdělání narátorů. 274 Existovaly však i výjimky, např. studium medicíny na Vojenské lékařské akademii. 275 Tehdejší plán lze zpětně považovat za velmi ambiciózní, protože ještě v roce 1970 mělo vysokoškolské vzdělání pouze necelých 25 % důstojníků. (Koldinská, Marie – Šedivý, Ivan: Válka a armáda v českých dějinách, s. 174.) 276 Nový model, který byl poprvé uveden do praxe na začátku školního roku 1967/68, předpokládal, že funkce v armádě, pro jejichž výkon nebylo nezbytné ani středoškolské vzdělání a které byly nevhodné pro vojáky základní služby, budou obsazeny vojáky v další činné službě, zpravidla vyučenci v technických oborech. (Vondrášek, Václav – Chrastil, Sylvestr – Markel, Martin: Vojenská akademie v Brně, s. 95.) 277 Zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, § 55. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna [online] [2016–01–10]. Http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz =19&r=1966. 278 Vondrášek, Václav – Chrastil, Sylvestr – Němec, Petr: Příprava vyšších velitelů a štábních důstojníků v čs. armádě v letech 1918–1993. Brno, Vojenská akademie 1996, s. 58. 279 Ve výzkumném vzorku byli zastoupeni také tři pedagogové, kteří v šedesátých le-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274120
100
dala civilním osnovám a teprve ve vyšších ročnících se výuka začala specializovat na vojenská témata. Společný studijní základ s civilními vysokými školami byl napříč rozhovory opakovaně zdůrazňován, jako by snad měl předem vyvrátit (v souvislosti s vojenským středním školstvím již zmiňovaný) stereotypní předpoklad o nenáročnosti vojenského studia. Odcházel jsem v roce 1962 na Vojenskou akademii Antonína Zápotockýho do Brna, směr chemicko-inženýrský, kdy zase názory jsou různý, ale já si myslím, že na tu dobu to byla špička. Měli jsme dokonce i první počítače, ruský MINSky.280 (…) Navíc, my jsme se prakticky první, druhý, třetí ročník nikterak nelišili osnovami od civilních vysokých škol čili matika, fyzika, fyzikální chemie, chemie anorganická, organická.281
Zajímavostí je, že ačkoliv narátoři ve svých vyprávěních postulují (kolektivní) tezi o obecně vysoké kvalitě terciálního vzdělání v armádě, v konkrétních osobních případech převažují reflexe, jejichž záměrem je přesvědčit tazatele o tom, že ne každá vojenská akademie (resp. fakulta) byla ve skutečnosti tak „kvalitní“, jak si její absolventi mysleli. Za tradiční (a dodnes živý i mezi studenty veřejných vysokých škol) lze považovat spor mezi stoupenci humanitních oborů na straně jedné a exaktních věd na straně druhé. Vzájemná rivalita se asi nejvíce dotkla absolventů společensko-vědních oborů,282 kteří jsou přesvědčeni, že i přes dobově poplatný marxisticko-leninský základ získali kvalitní znalosti z oblasti psychologie, pedagogiky, procesů řízení a organizace práce; zatímco absolventi technických oborů jejich přesvědčení v drtivé většině nesdílejí, což (jak uvidíme v následující kapitole) souvisí především s kontroverzním postavením politického
tech působili na VPA a VA AZ. Jejich hodnocení se v tomto případě shoduje s názory absolventů: „O Vojenské technické akademii a pozdější Vojenské akademii můžu říct jen to nejlepší, skutečně, jen to nejlepší!“ (Rozhovor s J. KA. vedl Jiří Hlaváček, 15. 11. 2012. Osobní archiv autora.) 280 V roce 1962 vznikla při Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně specializovaná katedra pro oblast vojenské výpočetní techniky a v roce 1965 zde byl nainstalován jeden z prvních sálových počítačů, běloruský MINSK. 281 Rozhovor s B. B. vedl Jiří Hlaváček, 8. 3. 2012. Osobní archiv autora. 282 Např. politické ekonomie, marxisticko-leninské filozofie, vědeckého komunismu, stranicko-politické práce, ale i psychologie nebo pedagogiky (a v roce 1968 krátce i sociologie) na VPA v Praze nebo VA AZ.
Ukázka elektronické knihy