/ 98 / pracovník Masaryka Václav Bouček.193 Učinil tak v reakci na spíše vyčkávací politiku vlády v této otázce a na preferenci ústavního výboru věnovat se jen dílčím otázkám. Spolu s poslancem socialistické strany Janem Slavíčkem a dalšími především levicovými politiky194 předložil 20. března 1919 návrh, „aby vydán byl zákon ústavní“. Jejich text byl parlamentu předložen jako tisk č. 671 a přikázán ústavnímu výboru.195 Jednalo se o poměrně stručný návrh, který byl výrazným rozchodem s dosavadní rakouskou ústavní tradicí, nicméně navazoval na diskuse v Národním výboru i na prozatímní ústavu a na dosavadní debaty o její novelizaci. L. Vojáček však upozorňuje, že jeho základ může pocházet ještě z doby před vlastním prohlášením československé nezávislosti a následně byl upraven jen minimálně. Návrh rozebral již Z. Tobolka, jinak ale zůstával dlouho ve stínu zájmu autorů píšících o ústavní listině z roku 1920.196 První dvě části Boučkova návrhu pojednávaly společně o moci zákonodárné a moci vládní a výkonné. Moc zákonodárnou svěřoval návrh „lidu, který ji vykonává za účasti poslanecké sněmovny“. Bouček sice předpokládal jednokomorový parlament, avšak doplněný poradním sborem s významnými pravomocemi. Sněmovna poslanecká měla mít 250 členů, zvolených podle všeobecného, rovného, přímého, tajného práva hlasovacího a na základě zásady poměrného zastoupení. Volební právo mělo být přiznáno každému státnímu občanu „bez rozdílu pohlaví, který má československé státní občanství aspoň 3 léta, dosáhl 21. roku věku svého a nebyl rozsudkem soudním volebního práva zbaven“. Pasivní volební právo pak bylo navrhováno od 30 let věku a pro sněmovnu navrhoval Bouček čtyřleté volební období. Zmíněný poradní sbor měl zejména za úkol po věcné stránce kontrolovat a korigovat projednávané zákonodárství. Skládal by se z obou prezidentů nejvyšších soudů, rektorů a děkanů vysokých škol, předsedů zemědělských rad, obchodních, dělnických, živnostenských, K jeho osobnosti viz L. Vojáček: Václav Bouček a geneze jeho návrhu československé ústavy, s. 50–51. 194 Byli mezi nimi zejména socialističtí poslanci Uhlíř, Sladký, Freiman, Veverka, Landová-Štychová, Veselý, Skorkovský, Hrizbyl, Krouský, Tučný, Špatný, Kopeček, Bartošek, Holejšovský, Šáda, Hrouda, Zeminová, Neumann a Franke. 195 Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919, tisk 671. 196 Z. V. Tobolka: Jak vznikla ústava Československé republiky z roku 1920, s. 8. 193
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274115