Přestože si Sylvie z toho, že s klienty nemůže chodit na schůzky po pracovní době, navenek nic nedělala, z jejího upjatého výrazu jsem poznala, že z toho, že dohodu finalizovali bez ní, není nijak nadšená. Věděla jsem, že v zákulisí odvedla obrovské množství práce. Na vyčerpávajících jednáních, která probíhala několik týdnů, vyjednala většinu klíčových bodů dohody. Sam a Jules vlastně zařídili jen to, aby ji nakonec obě strany podepsaly. Podle toho, jak se ten den v kanceláři naparovali a všechny pozvali na skleničku na oslavu, by si většina lidí, kteří do fungování naší skupiny neviděli, musela myslet, že celou dohodu zařídili Sam a Jules. Ne že bych Sylvii litovala. Byla to velká holka. Věděla líp než většina jiných, jak s lidmi kolem sebe manipulovat. Podezírala jsem ji, že ji ani tak netrápí pocit, že naši kolegové sklízí všechnu slávu. Spíš se obávala, že by Sam a Jules mohli dostat větší podíl z prémie za uzavření dohody, přestože k němu ve skutečnosti přispěli jenom tím, že klienty opili dost na to, aby nám podepsali memorandum o porozumění. Ještě několik týdnů vládla v kanceláři napjatá atmosféra. Sylvie se pokoušela oba dva různými způsoby podrazit, aby se jim pomstila. To samo o sobě nebylo nic nového. Ve firmě vždycky vládla lépe či hůře skrývaná řevnivost. Všechna jednání provázela ostražitost a nedůvěra. Podle neúprosného světonázoru vedení byl konflikt ku prospěchu věci. Nutil lidi pracovat lépe a s větším nasazením a vypracovat si ostré lokty. „Na světě jsou vítězové a poražení,“ řekl mi Sam, když do sebe onoho poledne házel steak v Delmonico. „Tak si vyber, na kterou stranu se přidáš, Saro. A nikdy se neohlížej na tu řadu lidí, které jsi zadupala do země. Nic jim nedlužíš. Úspěch není pro citlivky.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274085