4
Kurtz a Litvak navštívili Neda Quilleyho v jeho kanceláři v Soho za mlžného deštivého pátečního dne v poledne – společenská návštěva za účelem obchodního jednání –, sotva se dozvěděli, že představení Josef–Charlie míří na scénu. Ocitali se už na pokraji zoufalství: od bomby v Leydenu jim Gavron krákavě funěl za krk každou hodinu každého dne; v duchu neslyšeli nic jiného než nemilosrdné tikání Kurtzových omlácených hodinek. Přesto navenek působili jako dva typičtí, uctiví, navzájem zcela odlišní středoevropští Američané v promáčených nových pláštích od Burberryho, jeden podsaditý s ráznou valivou chůzí trochu připomínající námořního kapitána, druhý vyčouhlý, mladý a poněkud úlisný, s potutelným úsměvem univerzitního profesora. Představili se jako Gold a Karman z GK Creations, Incorporated, a jejich dopisní papír, spěšně natištěný jako důkaz, se pyšnil modrozlatým monogramem připomínajícím sponu do kravaty ze třicátých let. Schůzku si s jednou z dam od Neda Quilleyho osobně domluvili, zdánlivě z New Yorku, ale ve skutečnosti z velvyslanectví, a dorazili na minutu přesně jako dychtiví podnikatelé v oblasti showbyznysu, k nimž měli ve skutečnosti hodně daleko. „Jsme Gold a Karman,“ řekl Kurtz paní Longmoreové, senilní recepční Neda Quilleyho, přesně za dvě minuty dvanáct, kdy na dámu nakráčel rovnou z ulice. „Máme ve dvanáct hodin schůzku s panem Quilleym. Děkuji vám – ne, má drahá paní, my postojíme. Nemluvili jsme náhodou s vámi, má drahá?“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274057