Ivanov (1891-1942) a člen státní dumy Vladimír Mitrofanovič Puriškevič (1870-1920). Jusupov uspořádal ve svém paláci 30. prosince 1916 večírek, na který pozval i Rasputina. Lákadlem pro něj byla Jusupova manželka Irina. Během večírku byl Rasputinovi podán v jídle a ve víně kyanid. Jed však nefungoval. Jusupov tedy vytáhl pistoli a vystřelil dvě rány. Rasputin však s klidem a úsměvem odešel pryč z budovy. Jusupov opět vytáhl pistoli a vypálil další dvě rány do oblasti srdce. To už se Rasputin konečně sesul k zemi. Z nedaleko stojícího auta vystoupili synovec cara Dimitrij Pavlovič s polským lékařem Stanislavem de Lazovertem, Rasputina naložili do kufru, odjeli k řece Něvě, do které poté hodili jeho stále živé tělo. V jeho plicích se našla voda. Zajímavé je, jak na vraždu vzpomínali její aktéři: Kníže Felix Jusupov později přiznal ve své autobiografické knize Lost Splendor, Ztracená nádhera: „Bylo rozhodnuto to udělat v poslední chvíli, aby se jed nemohl vypařit a ztratit svou účinnost. Museli jsme vyvolat dojem, že jsem právě dokončil večeři, protože jsem varoval Rasputina, že když jsme měli hosty, vzali jsme si jídlo v suterénu a že jsem tam někdy zůstal sám, abych četl nebo pracoval, zatímco moji přátelé chodili nahoru, a abych kouřil ve své pracovně. „ Vladimir Puriškevič tento příběh vylíčil ve své knize Vražda Rusputina (1918): „Posadili jsme se u kulatého čajového stolu a Jusupov nás pozval, abychom vypili sklenici čaje a vyzkoušeli koláče. Hodina, kterou jsme strávili u stolu, se mi zdála jako věčnost... Jakmile jsme dopili čaj, pokusili jsme se dát stolu dojem, že ho náhle opustila velká skupina vyděšená příchodem neočekávaného hosta. Do každého šálku jsme nalili 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274011
trochu čaje, nechali kousky dortu a pirožky na talířích a rozptýlené drobky mezi několik zmačkaných stolních ubrousků... Jusupov dal doktorovi Lazovertovi několik kusů kyanidu draselného a nasadil si rukavice, které Jusupov obstaral, a začal dávat jed do talíře nožem. Poté vytáhl všechny dorty s růžovým krémem (byly pouze dva druhy, růžový a čokoládový), zvedl horní poloviny a do každé z nich vložil dobré množství jedu, a poté vrcholy opět nasadil, aby vypadaly nedotčeně. Když byly růžové dorty hotové, položili jsme je na talíře s hnědými čokoládovými. Potom jsme rozřezali dva z těch růžových, a aby vypadaly, jako by byli kousnuti, položili jsme je na různé talíře kolem stolu.“ Felix Jusupov dodal: „Bylo dohodnuto, že když jsem šel vyzvednout Rasputina, Dmitrii, Purishkevich a Suchotin šli nahoru a pouštěli gramofon, vybírali živé melodie. Chtěl jsem udržet Rasputina v dobré a veselé náladě a odstranit veškerou nedůvěru, kterou by mohl mít.“ Stanislaus de Lazovert jel autem vyzvednout Rasputina. „Osobně mě přijal. Rasputin byl ve výborné náladě. Rychle jsme jeli do domu prince a vstoupili do domu. Knihovna byla osvětlená pouze malým světlem. Rozkládal se tam malý stolek s dorty a vzácnými víny. Otrávily se tři druhy vína a koláče. Mnich se vrhl do křesla a byl plný humoru. Vyprávěl o svých úspěších, svých pozemcích, o bezprostředním úspěchu německých zbraní a o tom, že císař bude brzy v Petrohradě. Ve správný okamžik mu bylo nabídnuto víno a koláče. Hodiny ubíhaly, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se jed stal účinným. Mnich byl ještě veselejší než dříve. Byli jsme opanováni šíleným strachem, že tento muž je nedotknutelný, že je nadlidský, že nemůže být zabit. Byl to strašný pocit. Zamračil se na nás svými černými, černými očima, jako by četl naše myšlenky.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274011
Vladimir Puriškevič později vzpomněl, že se k nim nahoře připojil Jusupov a zvolal: „To je nemožné. Jen si představte, že vypil dvě sklenice plné jedu, snědl několik růžových dortů a, jak vidíte, nic se nestalo, absolutně nic, a to bylo alespoň před patnácti minutami! Nevím, co můžeme dělat... Teď sedí pochmurně na pohovce a jediným účinkem jedu, který vidím, je to, že neustále klečí a že trochu mrká. Pánové, co mi radíte?“ Nakonec bylo rozhodnuto, že Jusupov by měl sestoupit a zastřelit Rasputina. Podle Jusupových slov: „Rasputin stál přede mnou nehybně, hlavu sklonil a oči upíral na krucifix. Pomalu jsem zvedl krucifix. Pomalu jsem zvedl revolver. Kam mám zaměřit, na hlavu nebo na srdce? Moje paže ztuhla, namířil jsem na jeho srdce a stiskl spoušť. Rasputin divoce zakřičel a padl na medvědí kůži. Na okamžik jsem byl zděšen, když jsem zjistil, jak snadné bylo zabít muže. To, co bylo živým, dýchajícím mužem, teď leželo na podlaze jako zlomená panenka.“ Velkovévoda
Dmitrij
Pavlovič
Romanov
odvedl
muže
do Varšavského železničního terminálu, kde spálili Rasputinovy šaty. Shromáždili také závaží a řetězy a vrátili se do Juspova domu. V 4,50 ráno Dimitri odvezl muže a Rasputinovo tělo na Petrovský most, který se kříží ke Krestovskému ostrovu. Podle Vladimíra Puriškeviče: „Rasputinovu mrtvolu jsme vtáhli do auta velkovévody.“ Puriškevič tvrdil, že řídil velmi pomalu: „Bylo velmi pozdě a velkovévoda se zjevně obával, že by velká rychlost přilákala podezření policie“. Když dorazili na Petrovskii: „Zabalili jsme ho do plachty a odnesli jsme jej k okraji řeky. Led se utvořil, ale rozbili jsme ho a hodili do vody. Další den byl Rasputin hledán, ale žádná stopa nebyla nalezena.“ 100 Ukázka elektronické knihy