na vysokém černém hřebci bohatě zdobeném přijížděl na kolbiště neznámý rytíř. Vypadal majestátně i hrozivě zároveň ve svém černém, zlatě zdobeném brnění s vysokým černým chocholem na přilbě. Černý rytíř se uklonil a s lehkostí soupeřil s princem Janem ve všech disciplínách. Byl rovnocenným partnerem. Po krátkém souboji zvítězil a pan král mu kolem krku položil zlatý řetěz, na znamení vítězství a princezna Janinka mu darovala svůj prsten, na znamení zásnub. Neznámý černý rytíř poděkoval, krátce se uklonil, nepočkal ani na pozvání k večernímu plesu, sedl na koně a odjel. Janinka byla uražená. Co si to ten neznámý rytíř myslí! Chovat se takhle neuctivě. Ale byla také smutná. Co když se mi nebude líbit a já si ho budu muset vzít? Nešťastně si povzdechla a šla se chystat na ples. Oblékla si světle modré šaty se stříbrnými ozdobami a na hlavu jí služky připevnily malou korunku s lehounkým dlouhým závojem. Posadila se do vysokého křesla vedle trůnu tatínka krále a odevzdaně čekala na svého snoubence. Vedle ní seděl princ Jan a povzbudivě se usmíval a z druhé strany, vedle krále seděla maminka královna s ustaraným výrazem. Jenom pan král měl radost. Jemu se černý rytíř líbil. Udatný, šikovný ve zbrani a statečný. Takový si zaslouží jeho jedinou dceru, princeznu, za ženu. Ples už dávno začal. Všem pozvaným hostům se moc líbil. Všichni tančili, dobře se bavili, hodovali a pili, jen princezna Janinka seděla smutně ve svém křesle. Tajemný černý rytíř nepřišel! Už chtěla odejít, unavená a otrávená z toho čekání. Konečně! Sluhové oznámili příchod neznámého hosta a otevřeli obrovské dveře do trůnního sálu. Vešel on. Černý rytíř. Opět celý v černém. Sametový oděv, zdobený 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274008