ÍRÁN | Zemí Boha a slunce Zikkurat
Čogha Zanbíl, Šúštár a Ahváz Kvůli rychlosti jsme na sdružené hvězdicové výlety využívali sběrné taxi. Na výlet k zikkuratu Čogha Zanbíl (Choqa Zanbil) nás ulovil řidič s téměř rozpadlým autem, dveře jsem musel v zatáčkách přidržovat, a jak se posléze ukázalo, ani nevěděl, kde zikkurat je. Cesta tak byla dobrodružnější, v pusté pouštní krajině byly minimální možnosti, koho se zeptat na cestu, a tak jsme dlouho kroužili kolem, než narazil na človíčka, který poradil, kam má jet. Auto jsem prosil, ať vydrží aspoň zpět, a pak děj se vůle boží. Žár lehce odpoledního slunce nás tu bez kousku stínu upražil jak buráky, bylo by asi lepší sem jet ráno nebo pozdě odpoledne. Založení města Dúr-Untaš, (Al-Untaš-Napiriša – Untašova pevnost, dnes Čogha Zanbíl) králem Untaš-Napirišou (1 275–1 240 př. n. l.) spadá do období Elamitů, sídelním
městem v té době byly Súsy. Zdejší zikkurat – posvátná chrámová věž v Čogha Zanbíl, je nejkrásnější ukázkou starověké elamské architektury. Vodu sem přiváděl kanál dlouhý přes 50 km. První cihla byla prý vyrobena v Persii a tady jich je nespočetně. Původně měl zikkurat 5 pater, zachovaly se však pouze tři a objeven byl až při výzkumech Anglo–íránské ropné společnosti. Na horním stupni trůnil chrám, který byl zasvěcen nejvyššímu bohu Elamitů Inšušinakovi. Obdivuhodné jsou neuvěřitelné rozměry 105 × 105 m. Na prostranstvích před vstupními schody stojí obětní oltáře z hlíny a pálených cihel (jádro je z vepřovic a plášť z vypalovaných cihel). Vzácná památka je postupně rekonstruována a každým rokem se blíží své původní kráse. Na principu tohoto zikkuratu byla vystavěna i Babylónská věž,
104 | Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273859