ne-li rovnou o hádku. V jeden okamţik dokonce uchopil Hynek Elišku za ruku. Vilém se uţ chystal přijít své snoubence na pomoc, kdyţ ta se Hynkovi vytrhla a rychlým krokem se vracela ke stolu. Vilém by dal cokoli, aby se dozvěděl, o čem ti dva mluvili. Chtěl se Elišky zeptat, jenţe mezi ním a Eliškou seděla Hedvika. Nedá se nic dělat, bude muset svou zvědavost ještě chvíli krotit. Po večeři se snad najde chvilka, aby spolu v klidu promluvili. Hynek ještě chvíli zůstal stát u okna, jako by čekal, ţe se tam Eliška vrátí. Kdyţ ale viděl, ţe se usadila do svého křesla a strnule sedí u stolu, pokrčil rameny, a i on se vrátil na své místo a znovu se mlčky pustil do jídla. Hedvika se celou večeři chovala naprosto nenuceně, jako by si ani nevšimla chladné atmosféry, která se v sále rozhostila. Neustále se smála a snaţila se vtáhnout Viléma do rozhovoru, ten se ale sveřepě bránil a odpovídal, jen pokud byl přímo osloven a navíc většinou jen jednoslabičně. V jeden okamţik ho Hedvika dokonce jakoby mimochodem pohladila po ruce. To uţ Vilém nevydrţel a prudce vstal od stolu. Počínal si u toho ovšem tak neopatrně, ţe zvrhl svou číši medoviny a ta se vylila po stole. Hned přiskočila sluţebná, aby rozlitý nápoj uklidila a znovu číši naplnila. Hedvika jí ale pohár nešetrně vyrvala z ruky a zasyčela na ní, aby se starala o úklid. „Velmi se omlouvám, za své nevhodné chování, mladý pane. Prosím dovol mi, abych ti jako svou omluvu vlastnoručně naplnila tvůj pohár.“ Neţ stačil Vilém cokoli říct, odběhla Hedvika od stolu, aby splnila, co právě nabídla. Jakub ji chtěl zadrţet, on je přece Vilémův tajemník a bylo tudíţ na něm, aby se o svého pána postaral. Ovšem dříve, neţ se stačil zvednout, vyskočil od stolu Hynek ze Zápolí a rychle se vydal za Hedvikou. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273842