Myslím na ty týdny a vidím jenom tvář toho chlapce. Fo tografii mám schovanou dodnes, ale z jakéhosi důvodu se vyobrazení od mé vzpomínky liší. Když zavřu oči, vybaví se mi vzpomínka (ne tvář z fotografie: obyčejný zamračený kluk). Má kulatý, oválný obličej stejně jako holčička. Rysy se také podobají, ale u chlapce jsou odvážnější, jako by to, co zůstávalo v holčiččině obličeji ještě skryto, u něho už nabylo jasně pubertálního vzhledu. Když jsem ho hledal v záznamech bezpečnostních ka mer supermarketu Dakota, uviděl jsem ho okamžitě. Byl o něco menší než ostatní, ale měl svůj příznačný sestřih jako podle kastrolu s rovnou ofinkou do půli čela. Musel to být on. Vtrhl do supermarketu mezi prvními a patřil k vraždícím dětem. V jistou chvíli se s podivuhodným klidem přiblížil k Feni Martínezové (jedné z obětí) a třikrát jí vrazil řeznický nůž do žaludku. Pak znehybněl a díval se na ni, jak se hrou tí na podlahu, kde vykrvácela. Na rozdíl od druhé vraždy, k níž došlo během přepadení, nepůsobí čin Antonia Lary jako hra, jde z něho naopak hrůza, která hned tak nezmizí. Je téměř obřadný, promyšlený. Několik vteřin stojí a na svou oběť se dívá, potom se skloní, aby si ji prohlédl více zblízka nebo jí snad něco řekl. Poslední vteřinu se navzájem měří
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273758