Má poslední pochybnost odvanula. Nyní jsem dvojnásob rád, že jsem nepolevil v odhodlání zapisovat své dojmy…, byť neočekávám, že někdo porozumí… nebo uvěří…, poskytují mi úlevu od nesnesitelného napětí spojeného s planým čekáním na každý nový projev psychické abnormality. Podle mého je zde možné zvolit pouze tři další postupy: prchnout z tohoto prokletého místa a následující trýznivé roky se snažit zapomenout – jenže prchnout já nemohu; podvolit se zrůdnému spojenectví se silami ničemnými tak, že Tartarus by se vedle nich jevil jako rajské zákoutí – jenže podvolit se nechci; zemřít – mnohem raději si nechám tělo roztrhat na kusy, než abych si ušpinil duši barbarským handlem s vyslanci Beliála***10 Musel jsem si dát krátkou přestávku, abych si dýchl na prsty. Pokoj prostoupil smrdutý chlad hrobů…, obestírá mne poklidná otupělost…, musím tuto malátnost setřást, podrývá mé odhodlání raději zemřít než kapitulovat před zákeřným dotíráním…, opět přísahám, že budu vzdorovat do samého konce…, konce, který, jak vím, už nemůže být daleko*** Vítr je studenější než doposud, pokud je něco takového možné…, vítr obtěžkaný puchem mrtvě živých tvorů*** Ach, milosrdný Bože, jenž si mne zbavil zraku!*** vítr tak studený, že pálí, místo aby mrazil…, proměnil se v prudké sirocco*** Svírají mne neviditelné prsty…, přízračné prsty, jež postrádají fyzickou sílu, aby mne odtáhly od psacího stroje…, ledové prsty, které mne strhávají do vražedného víru nepravosti…, ďábelské prsty, které mě stahují do žumpy věčné hanebnosti…, smrtící prsty, které mi uzavírají přívod vzduchu a v mých slepých očích vyvolávají pocit, že puknou bolestí*** na spánky se mi tisknou mrazivé hroty*** tvrdé, kostěné výstupky podobné rohům*** mrazivý dech jakési dávno mrtvé stvůry líbá mé horečné rty a spaluje mi horké hrdlo zmrzlým plamenem*** 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273721