„Manžel je zas nasranej. Nic novýho. Jake mu řek, že jsem jela nakupovat, a Ron mi zablokoval kreditky. Prej že si mě sem přijede vyzvednout. Chová se, jako by snad byl můj otec!“ Podívají se ke vchodu do pekařství. Ron se v tu chvíli objeví před skleněnými dveřmi a zamžourá dovnitř. Phoebe rázem přepadne náhlý pocit viny, jako by ji přistihli při páchání nějaké nekalosti. Jako kdyby to byl její nápad, že půjdou nakupovat. Kéž by si vystačily jen s pozdní snídaní, nic by nemusely řešit. „Chceš, abych s ním promluvila?“ zeptá se Phoebe Vicki a ihned si připadá jako hlupák. Jako kdyby stačilo vytáhnout kouzelnou šekovou knížku a plničku, a hned by se z ní stala kamarádčina ochránkyně při rodinných rozepřích. „To zvládnu,“ řekne Vicki, vstane a jde za manželem ven. Phoebe sleduje dění na chodníku, jako by se tam promítal němý film. I dva zaměstnanci pekařství fascinovaně zírají, jak Ron začne téměř okamžitě přecházet sem a tam a občas divoce gestikulovat, aby své tirádě dodal na důrazu. Vicki má ruce připažené u těla na znamení většího sebevědomí, ale netrvá dlouho, když svěsí ramena a ruce zkříží na prsou. Pak se zdá, že manžela se slzami v očích o něco prosí, Ron se zastaví a zavře oči. Jak Vicki stále něco říká, Ron k ní přikročí a položí jí ruce na ramena. Phoebe ztuhne a napadne ji, jestli je tohle přesně ten moment, kdy Ron začne manželku fackovat nebo s ní třást. Phoebe si všimne, že naproti přes ulici se zastavují lidé a sledují vývoj Napierovic dramatu. Ale místo toho, aby události eskalovaly, opře Ron čelo o manželčino, prohodí pár slov a pak ji políbí na spánek. Ještě jí něco pošeptá do ucha, Vicki přikývne. Potom Ron odchází, ale ještě stačí vrhnout přísný pohled do pekařství. Phoebe dobře ví, že ji Ron nemůže vidět, přesto si je jistá, že ten pohled byl určen právě jí.
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273718
Vicki si rychle otře obličej a vejde dovnitř, hlavu vztyčenou v zatvrzelém postoji. Už se znovu neposadí. „Bude na mě čekat v autě. Musím tě tu nechat takhle. Po tom všem, cos pro mě…“ Phoebe zavrtí hlavou. „O mě se bát nemusíš. Spíš mám strach o tebe. Ron vypadá, že mu brzy hrábne, Vicki.“ „Vím, že to tak může působit. Ron se dokáže strašně ztrapnit, ale já nejsem o nic lepší. Věř mi. A brzy bude líp. Díky.“ Sehne se pro tašky a dá Phoebe pusu na tvář. „Pak se ti ozvu.“ Po odchodu kamarádky Phoebe omámeně zírá do zbytků po sladkých orgiích a zvažuje, jestli by nebylo lepší jít okamžitě domů, aby odolala svodům to dojíst. Jenomže zdravý rozum jí moc dlouho nevydrží. Vezme do ruky vidličku a všechno spořádá. Nakonec dá zdravému životnímu stylu poslední sbohem, zavolá si službu Uber a nechá se odvézt domů.
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273718
• • • • • • Intermezzo
Zvorala jsem to, Phoebe. Je to zlé. Bude trvat nanejvýš den, maximálně dva, než si někdo spojí mrtvého chlapa ve skladu a zaměstnankyni, která se nejdřív postarala o jeho vyhazov z práce a potom se záhadně vypařila. Asi ti nemusím ani vykládat, jak jsem se nakonec rozhodla naložit s fotografiemi z Bachmannova bytu. Chvilku jsem to nechala uležet, jestli se situace třeba nezlepší, jenže esemesky a e-maily mi chodily dál. Dokonce jsem Bachmanna varovala, ať dá pokoj. Prý mu to připadalo roztomilé. Vzhledem k následným událostem si na jednu stranu říkám, jestli jsem s ním neměla jednat nějak jinak, ale mám neodbytný pocit, že reakci s týmž důsledkem by u Bachmanna spustily i jiné okolnosti. Lidé jako on jednají na hraně a obvykle spějí do záhuby. Celé dopoledne mi vyzvání mobil. Therese, mojí spolubojovnici, nejspíš hned nedošlo, kdo že jí včera ráno nechal na stole obálku s kopiemi Bachmannových fotografií a krátkou vysvětlivkou, kdo je pořídil. Nejlepším způsobem, jak situaci vyřešit, bylo zůstat v anonymitě. Nemůžu přece přiznat, že jsem se vloupala k tomu chlapovi domů. Jinak by nás nejspíš Theresa vyhodila oba. Během své poslední směny jsem od ní na to téma neslyšela ani slovo. Pár zaměstnanců si všimlo, že Bachmann není na svém obvyklém místě, a tak trochu doufali, že dal výpověď nebo do-
104 Ukázka elektronické knihy