„Manžel je zas nasranej. Nic novýho. Jake mu řek, že jsem jela nakupovat, a Ron mi zablokoval kreditky. Prej že si mě sem přijede vyzvednout. Chová se, jako by snad byl můj otec!“ Podívají se ke vchodu do pekařství. Ron se v tu chvíli objeví před skleněnými dveřmi a zamžourá dovnitř. Phoebe rázem přepadne náhlý pocit viny, jako by ji přistihli při páchání nějaké nekalosti. Jako kdyby to byl její nápad, že půjdou nakupovat. Kéž by si vystačily jen s pozdní snídaní, nic by nemusely řešit. „Chceš, abych s ním promluvila?“ zeptá se Phoebe Vicki a ihned si připadá jako hlupák. Jako kdyby stačilo vytáhnout kouzelnou šekovou knížku a plničku, a hned by se z ní stala kamarádčina ochránkyně při rodinných rozepřích. „To zvládnu,“ řekne Vicki, vstane a jde za manželem ven. Phoebe sleduje dění na chodníku, jako by se tam promítal němý film. I dva zaměstnanci pekařství fascinovaně zírají, jak Ron začne téměř okamžitě přecházet sem a tam a občas divoce gestikulovat, aby své tirádě dodal na důrazu. Vicki má ruce připažené u těla na znamení většího sebevědomí, ale netrvá dlouho, když svěsí ramena a ruce zkříží na prsou. Pak se zdá, že manžela se slzami v očích o něco prosí, Ron se zastaví a zavře oči. Jak Vicki stále něco říká, Ron k ní přikročí a položí jí ruce na ramena. Phoebe ztuhne a napadne ji, jestli je tohle přesně ten moment, kdy Ron začne manželku fackovat nebo s ní třást. Phoebe si všimne, že naproti přes ulici se zastavují lidé a sledují vývoj Napierovic dramatu. Ale místo toho, aby události eskalovaly, opře Ron čelo o manželčino, prohodí pár slov a pak ji políbí na spánek. Ještě jí něco pošeptá do ucha, Vicki přikývne. Potom Ron odchází, ale ještě stačí vrhnout přísný pohled do pekařství. Phoebe dobře ví, že ji Ron nemůže vidět, přesto si je jistá, že ten pohled byl určen právě jí.
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273718