klidem, přičemž si podrobnosti zřejmě domyslela sama. Aspoň jsem v to doufala. Pochopitelně toho ode mě moc neočekávala, ale možná si představovala, že někde dělám sekretářku. Ne snad v New Yorku, ale možná v Pittsburghu nebo Detroitu — ne v tom největším městě, ale přesto ve velkém. Ne zrovna ta nejlepší práce, ale pořád dobrá. Vím, že měla v plánu strávit léto na mysu Cape Cod, kde chtěla pomoci své matce zařídit jejich nový domek na pláži, a na podzim se vydat na vysokou školu Sarah Lawrencové. Moje jméno už jí teď vyprchává z mysli, zbývá z něj jen slabý šum někde v zákoutích paměti. Ale aspoň je to šum příjemný. Aha, ty, pomyslela by si. A pak by se věnovala něčemu jinému. Něčemu zajímavějšímu. Běžela jsem zpátky do skleníku, zabouchla za sebou dveře a opřela se o ně, abych popadla dech. John se otočil od jedné ze zavlažovacích trubek, se kterou něco kutil, a zkoumavě se na mě zahleděl. „Až tak zlé to bylo?“ „Proč jsi mi neřekl,“ zeptala jsem se, „že to bude takové?“ „Myslel jsem, že to víš.“ Pokrčil rameny. „Žilas tu dva roky. To sis nevšimla, že jsou všechny namyšlené?“ Přešla jsem ke stolku se sazenicemi a prstem jsem přejela po zeleném stonku fazole, který se vinul kolem tenké tyčky v terako tovém květináči. Tyčka byla zabodnutá hluboko. Stonek ji pomalu rdousil. Ano, věděla jsem, že dívky z Donnovy školy jsou snobky, ale nedošlo mi, že jsou i kruté. Nikdy předtím jsem pro ně ne pracovala. Nevím, jestli to dokážu, řekla jsem skoro, ale myšlenky mi přetrhlo zatroubení zvenčí a burácení motoru, které náhle ustalo. Mé exotické rostliny. Nadechla jsem se a znovu jsem si kolem krku ovázala šátek jako ochranu před odpoledním sluncem. Několik dalších hodin uteklo rychle. Uspořádali jsme rostliny nejen podle barev, ale i podle oblasti jejich výskytu, takže jsme
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273684