nemohli být jisti. Půl dne se čekalo, jestli Rakušan umře. Neumřel.“ „To není možné!“ zaprotestovala Adéla. „Tedy ne že neumřel, ale že neměli protijed...“ „Proto se s nimi chce soudit. Telefonoval nám, abychom varovali lidi, kteří by s Red Heart měli jet.“ „Jsou to tedy padouši,“ horlila Adéla. „Máš štěstí, že nejedeš s nimi.“ „To tedy.“ Dívky chvíli mlčely. Nastalé ticho prolomila Amanda. „Myslím, že chyba byla i na jeho straně.“ „Prosím?“ „Myslím, že si něčím Rakušan poštval proti sobě duchy pouště.“ Než mohla Adéla cokoli říct, vtiskla jí dívka do ruky oblý předmět. Byl to zelenkavý štír zalitý do plastu či skla. Adéla to neuměla určit přesně, ale nepatrně se otřásla odporem. „Neztrať ho. Bude tě ochraňovat,“ řekla dívka naléhavě. Adéla s úžasem zírala střídavě na ni a na štíra. Nebyla si jistá, zda to dívka myslí vážně. „Existuje pár jednoduchých pravidel,“ pokračovala Amanda. „Když je budeš dodržovat, budeš v australské poušti v bezpečí jako v každé jiné.“ „Jaká jsou to pravidla?“ zeptala se Adéla. „Slyšíš? Autobus už je nejspíš tady.“ Zvuk motoru sílil a za pár okamžiků utichl. Adéla cítila, jak se jí zmocňuje vzrušení. Rychle vyhlédla z okna. „To jsou oni,“ vyjekla radostně. Zrzka zašla za recepční pult a krátce pohlédla do bezpečnostní kamery.
101
malickosti.256indd.indd 101
5.12.2018 10:17:42
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273668
„Ano,“ řekla. „Podám ti tvou krosnu.“ Za okamžik si obě dívky hleděly do tváře. „Děkuju za zajímavé povídání,“ usmála se Adéla. „Drž mi palce, ať to přežiju.“ „Buď opatrná,“ řekla dívka. „A neztrať amulet.“ V bledé tváři měla náhle posmutnělý, napůl nepřítomný výraz. „Děkuju,“ ujistila ji Adéla a rychle vyšla ven. Cestou po schodech se na vteřinu zastavila u odpadkového koše, aby se zbavila zbytečné cetky, ale uvědomila si, že by ji dívka mohla vidět, a strčila amulet do kapsy. Před hostelem stál velký oprýskaný terénní vůz. Předek tvořila obrovitá kabina řidiče, na niž navazoval druhý, obdobně velký díl, v němž se tísnila zhruba desítka osob, mezi nimi tři od pohledu vyplašení Asijci s nosy nalepenými na sklo. Poslední část vozu – velký přívěs na dvou kolech s železným krytem a velkými zámky – dodával celému povozu polovojenský ráz. „Adéla?“ zeptala se žena, ležérně se opírající o kabinu řidiče. Ano, byla to skutečně žena, i když v prvním okamžiku o tom měla Adéla pochyby. Svalnaté ruce v kožených řidičských rukavicích měla složené na široké, téměř ploché hrudi, a mocně přežvykovala. Čelisti se jí rytmicky pohybovaly, jako by pořádala pořádnou dávku sena, a na bambulovitém nose jí seděly černé sluneční brýle s bočním krytem, který těsně přiléhal k opáleným spánkům. „Ano, to jsem já,“ vykoktala Adéla. „Máš poukaz?“
102
malickosti.256indd.indd 102
5.12.2018 10:17:42
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273668
Adéla natáhla ruku s voucherem. „Fajn,“ přikývla žena. „Hoď si věci dozadu.“ „Kam dozadu?“ zaváhala Adéla. „Do přívěsu, kam jinam,“ zavrčela žena a vyhoupla se do kabiny pro řidiče. Adéla obešla vůz. Vmáčkla krosnu do přeplněného vozíku, když vtom se jí zastavilo srdce – nebo jí to tak připadalo. Zatajila dech a poodstoupila, aby se přesvědčila, že ji nešálí zrak. Celý zadek auta zabíralo obrovské logo ve tvaru rudého srdce. Nevěřícně na něj zírala. „Tak kde to vázne?“ Chraptivý, cigaretami zjizvený hlas vytrhl Adélu z úžasu. Několika skoky se ocitla u kabiny. Řidička ji z výšky pozorovala a čelo se jí krabatilo. „Nasedejte, madam. Nemáme času nazbyt.“ „Co… co to má znamenat?“ vykřikla rozhořčeně Adéla. „Vy nejste z Adventure Voyager?“ Žena si posunula brýle na nose, takže Adéla mohla spatřit přimhouřené šedivé oči, které si ji chladně měřily. „Uklidni se, kotě,“ zachraptěla. „Jedeš s Red Heart. Voyager, pokud je mi známo, si Red Heart najímá jako specialisty na Západní Austrálii. Sami tady nejezdí. Na Anglány je tohle moc nebezpečná země. A teď už si koukej sednout. Čeká nás dlouhá cesta.“ Adéla překvapeně zalapala po dechu. Na okamžik zaváhala, ale pak poslušně vystoupala po schůdcích a zabouchla dveře vozu. Z kapsy vytáhla amulet a pevně ho stiskla v dlani. Ještě než auto zahnulo za roh, spatřila za záclonou bledou dívčí tvář.
103
malickosti.256indd.indd 103
5.12.2018 10:17:42
Ukázka elektronické knihy