tenkrát, ale kolem bylo moc svědků. Takže se sem později vrátil a dokončil, co začal.“ Drake hodil kostkami, ale nepodíval se, co mu padlo. Upíral pohled na mě a z jasných modrých očí se mu vytratila všechna bodrost. „Než začnete šířit fámy, kapitáne, napřed bych si na vašem místě ověřil fakta. Ten člověk z doků ho nezabil.“ „Víte to jistě?“ zeptal jsem se, jako bych si neuvědomil změnu v jeho chování. „Ten člověk, co mi to vyprávěl, si tím byl naprosto jistý.“ „Jo, vím to určitě. Já u toho byl.“ Isaac se zachechtal a napodobil boxerský úder. Pak zdvihl sklenici piva a připil Drakeovi na zdraví. „To jste byl vy?“ vykřikl jsem s předstíraným úžasem. „Jo, a vím, že jsem ho nezabil, protože v době, kdy ho oddělali, jsem byl v lázních a ptáka jsem měl od soumraku až do rána zaraženýho hluboko v jedný černý kundičce.“ Zpražil mě pohledem. „Takže si dávejte pozor na jazyk.“ „Moje chyba,“ omluvil jsem se vesele. „A jak ten spor mezi vámi vůbec začal?“ „Moc se vyptával. A teď ksakru házejte.“ Vyptával se. Přesně z toho Tada obviňoval pisatel anonymních dopisů. Ještě chvíli jsme hráli a do společnosti se vrátilo i něco z předchozí veselosti. Kostky byly zjevně cinklé a padaly tak, aby Holanďana nalákaly k několika velkým riskantním sázkám. Zanedlouho prohrál dobrých deset guinejí. Já jsem hrál opatrněji, což Isaaca a Drakea zjevně rozčilovalo. „Samozřejmě všichni víme,“ dodal jsem po nějaké době, „proč ten abolicionista do města ve skutečnosti přišel.“ „Rozdával pamflety,“ ozval se Isaac. „Takový, s jakejma si člověk vytře řiť.“ „Slyšel jsem, že v tom bylo ještě něco jiného. Že sem přišel kvůli otrokům, co zemřeli na palubě té lodi.“ Rozhostilo se ticho, přerušované jen Holanďanovým mumláním o tom, jakou má smůlu.
94 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273397