tenkrát, ale kolem bylo moc svědků. Takže se sem později vrátil a dokončil, co začal.“ Drake hodil kostkami, ale nepodíval se, co mu padlo. Upíral pohled na mě a z jasných modrých očí se mu vytratila všechna bodrost. „Než začnete šířit fámy, kapitáne, napřed bych si na vašem místě ověřil fakta. Ten člověk z doků ho nezabil.“ „Víte to jistě?“ zeptal jsem se, jako bych si neuvědomil změnu v jeho chování. „Ten člověk, co mi to vyprávěl, si tím byl naprosto jistý.“ „Jo, vím to určitě. Já u toho byl.“ Isaac se zachechtal a napodobil boxerský úder. Pak zdvihl sklenici piva a připil Drakeovi na zdraví. „To jste byl vy?“ vykřikl jsem s předstíraným úžasem. „Jo, a vím, že jsem ho nezabil, protože v době, kdy ho oddělali, jsem byl v lázních a ptáka jsem měl od soumraku až do rána zaraženýho hluboko v jedný černý kundičce.“ Zpražil mě pohledem. „Takže si dávejte pozor na jazyk.“ „Moje chyba,“ omluvil jsem se vesele. „A jak ten spor mezi vámi vůbec začal?“ „Moc se vyptával. A teď ksakru házejte.“ Vyptával se. Přesně z toho Tada obviňoval pisatel anonymních dopisů. Ještě chvíli jsme hráli a do společnosti se vrátilo i něco z předchozí veselosti. Kostky byly zjevně cinklé a padaly tak, aby Holanďana nalákaly k několika velkým riskantním sázkám. Zanedlouho prohrál dobrých deset guinejí. Já jsem hrál opatrněji, což Isaaca a Drakea zjevně rozčilovalo. „Samozřejmě všichni víme,“ dodal jsem po nějaké době, „proč ten abolicionista do města ve skutečnosti přišel.“ „Rozdával pamflety,“ ozval se Isaac. „Takový, s jakejma si člověk vytře řiť.“ „Slyšel jsem, že v tom bylo ještě něco jiného. Že sem přišel kvůli otrokům, co zemřeli na palubě té lodi.“ Rozhostilo se ticho, přerušované jen Holanďanovým mumláním o tom, jakou má smůlu.
94 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273397
„Kvůli jakejm otrokům?“ V Drakeově hlase zaznívala hrozba. „Prý jich bylo přes tři sta. To musela být pořádná plavba, co? Nezná někdo celou tu historku? Jak zemřeli?“ Drake uhodil pěstí do stolu. Kostky nadskočily a Holanďan s nimi. „O čem to k čertu mele?“ „Ale no tak, Drakeu.“ Isaac významně pohlédl na mou hromádku zlata. „Jenom opakuje, co slyšel. Nemyslí to zle.“ Povzbudivě se na mě usmál. „Rozhodně jsem vás nechtěl nijak urazit,“ bránil jsem se. „Byli to přece jenom otroci, ne? Ty nikdo oplakávat nebude.“ „Jenom dozorci na polích s bavlnou.“ Isaac položil ukazovák na okraj sklenice, druhou rukou ho postrčil a prst mu spadl do piva. Několikrát to zvláštní gesto zopakoval. Pochopil jsem, že je to další z jeho pantomim. „Žíznivá záležitost, co, Drakeu?“ Zamrkal na kamaráda. „Držte hubu. Oba.“ Drake odsunul židli. „Hra skončila.“ Isaacovi se to nelíbilo. Sotva se jim začaly vracet peníze, které mě napřed nechali vyhrát. „Prokrista, Drakeu, ještě není ani jedenáct.“ „Řekl jsem, že je konec.“ Drake si shrnul peníze do dlaně a rázným krokem vyšel z krčmy. Isaac ho následoval a mračil se. Vyměnili jsme si s Holanďanem zmatený pohled a já si schoval výhru do kapes. Výčepní se tvářil zoufale a nabízel mi, že mi sežene nové spoluhráče. Odmítl jsem, a jakmile jsem dopil pivo, také jsem krčmu opustil. Drakeovi se nelíbilo, když jsem mluvil o rvačce s Tadem, ale ještě méně se mu zamlouvalo, když jsem začal o těch mrtvých otrocích. Měl jsem podezření, že byl členem posádky té lodi. Tad ho kvůli tomu musel vyslýchat a Drake ho zmlátil do bezvědomí. Měl jsem dojem, že tento člověk by byl mučení a vraždy rozhodně schopen. Rozhodl jsem se, že nazítří večer navštívím lázně a ověřím si, jestli jeho alibi, které zmiňoval Child, obstojí před podrobnějším zkoumáním. Nicméně Drake, námořník z otrokářské lodi, byl sotva mocný nepřítel. Pokud Tada zavraždil, možná jednal na něčí pokyn. Souvisela nějak smrt těch otroků s Tadovým přesvědčením, že dokáže
95 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273397
zrušit otroctví? Vše, co svěřil Amélii, nasvědčovalo tomu, že jde o něco podstatnějšího než o pouhý deptfordský spor. Hluk krčmy slábl a já jsem si uvědomil, jaké ticho panuje v uličkách kolem doků. Ve vzduchu se stále drželo denní teplo a pachy nebyly ve tmě o nic méně čpavé. Dláždění pokrývaly kluzké mořské řasy a v temných zákoutích pobíhaly krysy. Zaslechl jsem za sebou zvuk — možná skřípot boty o kámen? — a otočil jsem se s vytasenou pistolí. „Kdo je tam?“ Čekal jsem a poslouchal. Tušil jsem, že Drake a Isaac se mnou nejspíš ještě neskončili. Nic víc jsem však neslyšel a po chvíli jsem pokračoval v cestě a přemýšlel o té zvláštní pantomimě, kterou předváděl Isaac. Mohla ty otroky utopit posádka? Drakeova reakce naznačovala, že šlo o něco nekalého, a přesto jsem si nedokázal představit žádný smysluplný důvod, proč by posádka ničila vlastní náklad. Pořád jsem hloubal nad tou záhadou, když tu se na konci uličky objevily dvě tmavé postavy a zastoupily mi cestu. Jeden byl hubený a hbitý. Druhý hromotluk. V rukou se jim blýskaly nože. Isaac a Drake. Drake uviděl mou křesadlovou pistoli a vykřikl, aby Isaaca varoval. Ten ho buďto nepochopil, nebo si myslel, že ke mně doběhne dřív, než vystřelím. Pokud to bylo to druhé, pak se mýlil. Blížil se ke mně a já zdvihl pistoli a vypálil. Následoval výbuch bílého světla, pach spáleného prachu a rána, které se rozlehla uličkami. Isaac si sevřel hruď a užasle se zasmál. Pak padl k zemi. Když si Drake uvědomil, že nestihnu znovu nabít, vyrazil proti mně jako býk. Svalili jsme se na zem a já dopadl špatně, zraněnou nohu jsem měl zkroucenou pod sebou. Bolestí se mi dělaly mžitky před očima. Přesto se mi podařilo zasadit tomu hromotlukovi pěkných pár ran do hlavy. Drake mě postavil, vytáhl mi kord z pochvy a spolu s pistolí ho odhodil do průchodu. „Kdo tě sem poslal?“ Do tváře mě udeřil odporný pach rumu. „Co víš o té plavbě? Mluv, ksakru.“ Věděl jsem, že mě zabije, ať řeknu cokoliv. Ten chladný odhodlaný pohled už jsem viděl v očích jiných mužů. Připravil jsem se
96 Ukázka elektronické knihy