98
N O R A
RO B E RT S
•
N OV Ý
Z AČ ÁT E K
„Pracky mám nahoře, brácho. Jsme obyčejní, neškodní vandráci. Jen neubližuj štěněti, jo? Vážně, brácho, spusť ten kvér.“ „Proč se schováváš?“ „Slyšel jsem auto, ne? A chtěl jsem omrknout, vo co jde. Posledně jsem to zkoušel taky a ten kretén se nás pokoušel převálcovat. Tak tak jsem polapil Joea a odklidili jsme se.“ „Co to máš s obličejem?“ Na protáhlé tváři byla pod levým okem vidět nažloutlá modřina až dolů k bradě. „No, před dvěma týdny jsem se přidal ke skupině docela pohodových trampů. Kempovali jsme a popíjeli. Druhou noc ze mě málem vymlátili duši a ukradli mi všechnu trávu. Měl jsem kvalitní zásoby a dělil se s nimi. Jenže chtěli všecko. Sebrali mi vodu, batoh, nechali mě tady ležet a odtáhli. No a tenkrát se objevil Joe, tak jsme se dali dohromady. Ten mi neublíží a ty mu taky neubližuj.“ „Neboj se, Joe.“ Lana si znovu dřepla a pejsek ji vděčně olizoval tvář. „Jsi miláček!“ drbala ho za ušima. „Je to dobrý pejsek. Řek bych, že mu jsou tak tři měsíce. Má něco z labradora, zbytek netuším. Tak, sakra, přestaň už na mě mířit tou pistolí, nemá je rád. Ať si říká, kdo chce, co chce, zabíjejí lidi.“ „Sundej batoh a vysyp ho. Svlíkni bundu a obrať kapsy naruby,“ nařídil Max muži. „Bože, zrovna jsem se dozásobil.“ „Nic ti nevezmeme. Jen se chci ujistit, že nemáš někde zašitou pistoli.“ „Jo tak… Žádný problém! Mám jenom nůž.“ S rukama nahoře kývl bradou k pouzdru na opasku. „Při kempování venku se tramp bez nože neobejde. Měl jsem stan, ten mi taky ukradli. A když po mně chceš, abych vysypal batoh, musím dát ruce dolů, že jo?“ Max přikývl. Chlapík setřásl batoh, otevřel ho a rozvážně vytahoval obsah: přikrývku, jedny ponožky, mikinu, foukací harmoniku, malou konzervu pro psa, nějaké další konzervy, sáčky s brambůrky, vodu a dvě knihy v měkké vazbě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273374