MICHELLE SMARTOVÁ
na náměstí poblíž Calle de Serrano a nabídla jí horentní sumu peněz, když odloží svoje další závazky a pustí se okamžitě do práce.“ Najednou zvážněla. „Doufala jsem, že tě stihnu varovat, než ten pokoj uvidíš.“ „Varovat mě, že jsi udělala dětský pokoj z místnosti, která sousedí s naší ložnicí, místo té, kterou jsem předtím vybral ve východním křídle?“ Přikývla a pohladila si bříško. „I kdybychom se nakonec dohodli na tom, že najmeme chůvu, vím, že bych nedokázala klidně spát s vědomím, že moje dítě možná pláče tak daleko, že ho nemůžu vůbec slyšet.“ Taky o tom přemýšlel, zatímco byl pryč. Chtěl, aby ho Sophie přijala takového, jaký skutečně je. Muselo to fungovat v obou směrech. Bylo zapotřebí, aby i on ji přijal takovou, jaká je. Věděl od samého začátku, že je jiná než všechny ostatní ženy, které kdy prošly jeho životem. Možná, že není tou dokonalou manželkou, kterou pro sebe vždycky hledal, ale bude perfektní matkou jejich dítěte. Sophie ho bude chránit a milovat tolik, že si to maličké možná ani neuvědomí otcovu odtažitost. „Potřebuju, abys pochopila, že když nebudeš mít chůvu, budeš muset všechno dělat úplně sama,“ varoval ji. „Já nebudu patřit k jednomu z těch moderních otců, kteří jsou vždycky po ruce. Nezvládl bych to, a navíc často pracuju dlouho do noci.“ Ještě víc zvážněla. „Kdybys byl po ruce, prospělo by ti to.“ „O tom pochybuju. A už vůbec si nejsem jistý, že by to bylo dobré pro naše dítě. Zaplatím ti za jakoukoli výpomoc, kterou bude potřebovat, ale já sám se na těchhle věcech podílet nebudu.“ Viděl, že je připravená argumentovat, a proto ji umlčel dřív, než stačila cokoli říct. „Carina, máme ještě několik měsíců času, než se to malé narodí. A teď jsem 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273330