ANN LETHBRIDGEOVÁ
na její napjatá ramena mu napověděl, že jí zmítá zloba. A ne jenom pouhá zloba. Popadla ji zuřivost. „Lady Tess.“ Zvedla hlavu, pohlédla na něj a potom zase začala házet na hromadu další věci z kufru. Boty, šátky a podvazky se jí kupily u nohou. Dřepl si vedle ní. „Tess, uklidněte se. Obávám se, že náramek tady není.“ Upřela na něj pohled plný zlosti a zklamání. „Sliboval, že tady pro mě vždycky bude. Nakonec ani on, ani otec nedodrželi slovo. Grey dobře věděl, co pro mě ten náramek znamená.“ „Protože patřil vaší matce?“ zkusil hádat Jaimie. V duchu přemýšlel, jestli by jí pomohlo, kdyby se nabídl, že jí koupí jiný. Hester shromažďovala šperky a cetky jako straka. „Podle toho, co říkal můj bratranec, koupil pan Stedman otcovy dluhy jako laskavost vůči němu a očekává za to moji ruku.“ Tess polkla. „Doufala jsem, že bych mohla ten náramek použít a vyplatit ho.“ Tak proto ten náramek tolik potřebuje? „Stedman promine Rowanovi dluh výměnou za vaši ruku?“ „Pochopila jsem to tak. Myslela jsem si, že bych ho mohla splatit nějak jinak.“ Zamračil se. „Ten dluh, o kterém mluvíte, ale přece není váš. Rowan zdědil titul a finanční prostředky, které měl použít na splacení. Je to tedy jeho zodpovědnost, ne vaše,“ vysvětloval. „Rowan má svoje vlastní dluhy,“ odpověděla. „Požádal mě o pomoc.“ „A pohrozil vám, že když to neuděláte, pošle vás do Yorkshireu.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273322
HRABĚCÍ SLIB
„Ano,“ souhlasila tiše. „Myslela jsem si, že manželství bude lepší osud. Teď si tím ale nejsem tak jistá. Ale dala jsem slovo.“ Ten člověk je zatracený darebák. „Vy jste pro někoho, jako je Stedman, velice dobrá partie. Když budete chtít, bude vám zobat z ruky.“ Jaimie se snažil o veselý tón a doufal, že tím zažene slzičky, které se jí nahromadily v krásných sametově hnědých očích. Hester nikdy neplakala. Vztekala se, hádala a trápila všechny kolem sebe, dokud nebylo po jejím. „Neplačte, prosím.“ Neohrabaně se snažil nabídnout jí kapesník. Mávnutím ruky ho odmítla. „Já nepláču. Zlobím se.“ Vyskočila na nohy a roztřeseně přešla pokoj. Všechny cetky, které předtím tak pečlivě přebírala a které ležely společně s kartáčem na vlasy a zrcadlem na toaletním stolku, shodila jedním rychlým pohybem na podlahu. Sklo se roztříštilo. Tess si ničeho nevšímala, prudce vytáhla zásuvku a hodila ji také na zem. Jaimie se už nedokázal na její utrpení dívat. Jemně, ale pevně ji popadl za ramena. „Přestaňte!“ Vrhla na něj vzdorný pohled, ale v očích měla tak bolestný výraz, že mu to vzalo dech. „Tess,“ zašeptal. Opatrně uvolnil stisk a vzal do dlaní její obličej. „Tess. Vašeho bratra najdeme.“ Prudce zamrkala. „Jak?“ „Důvěřujte mi.“ Pochybovačný výraz v jejích očích ho zabolel. Bez ohledu na to, zda mu důvěřuje, nebo ne, Jaimie se pevně rozhodl, že tahle žena se za Stedmana neprovdá. I kdyby ho měl vyzvat na souboj a zabít ho. Tess mu upřeně hleděla do očí. Vzduch byl plný očekávání. Rozum mu radil, aby od ní ustoupil, ale 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273322
ANN LETHBRIDGEOVÁ
převážil instinkt. Když zamrkala řasami, trochu nadzvedla bradu a naklonila se k němu blíž, sklonil hlavu a lehce jí přejel rty po ústech. Když ucítil na krku její ruce, už se od ní nedokázal odtrhnout. Přitiskl ji k sobě blíž. Byla tak drobná, tak bezbranná. Zavřel oči a vychutnával si dotek jejího vnadného měkkého těla. Mozek mu napovídal, aby ji pustil. Přesto jasně cítil, že Stedman ji k sobě takhle nikdy nepřitiskne, nikdy ji nedokáže utěšit, nikdy jí neposkytne to, co si zaslouží. V manželství s takovým mužem by jí byla velká škoda… Do toho ale jemu nic není. Jemně ji nadzvedl a posadil ji na okraj postele. Potom o krok ustoupil. Tess na něj upřela nechápavý pohled. Rty měla od jejich polibku krásně zrůžovělé, neklidně oddychovala a v očích se jí zračila zvláštní nejistota. Pohlédla na spoušť, kterou zanechala na podlaze, a nejistě se zasmála. „Nechápu, co to do mě vjelo.“ Jaimie se na ni provinile podíval. „Myslím, že omluvit bych se měl já vám. Vaše krása mě tak přitahuje, že jsem zapomněl, kde mám rozum.“ „To určitě,“ zasmála se. Ztuhl. „Z jakého důvodu bych vám měl lhát?“ zeptal se dotčeně. „Moc dobře vím, že nejsem tak krásná, aby kvůli mně muži ztráceli hlavu. Jenom se snažíte být ke mně laskavý.“ To tedy muže moc dobře nezná. Protože on hlavu ztratil už v okamžiku, kdy ji uviděl v kostýmu Artemis. „Laskavost není mou silnou stránkou.“ Otočila k němu hlavu a zkoumavě se mu zahleděla 100 Ukázka elektronické knihy