98
KIM LAWRENCEOVÁ
Jenže jakmile dorazila ke skříním, znovu zneklidněla. Neviděla žádné úchytky, s jejichž pomocí by skříně otevřela. Vzápětí zjistila, že stačí se jich jen dotknout a otevřou se samy. Nové oblečení, pořád ještě v ochranných obalech, zabíralo jen velmi malou část prostoru. Poklekla, aby si prohlédla úhledně srovnané krabice s botami a podívala se, jestli nelhal… Nelhal. Bylo tam deset různých druhů bot, každý ve dvou velikostech. Oblečení bylo naopak jen v jedné velikosti – té její. A výběr byl širší, než mají ve většině obchodů s módou, co zná. Není ovšem jejich častým návštěvníkem. Ale když zahlédne něco za dobrou cenu a ví, že by jí to slušelo, s koupí neváhá. Nejlíp se ovšem cítí ve starých dobrých džínsech a tričku… Ani jedno z toho tu nenašla a rozhodla se tedy pro široké stříbřitě modré kalhoty s velkými kapsami po stranách a rovněž modrou, jen o něco tmavší, retro halenku s vycpanými rameny a potiskem motýlků… Prádlo zvolila své vlastní, přestože v zásuvkách starobylé komody objevila nepřeberné množství jemného prádélka z nejrůznějších materiálů v celé škále barev. Z cestovní tašky vyndala kufřík s líčidly, vlasy si odhrnula dozadu, zajistila čelenkou a v koupelně se nalíčila, což jí jako obvykle netrvalo nijak dlouho. Stačilo trochu tvářenky a hnědý poprašek na víčka. Řasenku nepoužívala, protože řasy měla husté, dlouhé a tmavé od přírody, stačilo jen upravit je kleštičkami do požadovaného tvaru. Dílo zakončila lesklou rudou rtěnkou… Sundala si čelenku, vlasy si nechala rozpuštěné a zadívala se do zrcadla. Přemýšlela, co provést
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273320