Oskar Fuchs byly určeny k překvapivým přepadům, rozbíjení opevněných pozic rebelů, ničení dělostřeleckých jednotek a živé síly na shromaždištích. Teď si vzali do parády Olomouc a jaksi jim bylo u prdele, že uvnitř operují ještě skoro dvě třetiny XIII. pěší. Však ji Waldmann vybuduje znova. Jako už tolikrát. Čert to vem. Bylo z čeho, o to neměl strach vůbec nikdo. Tlaková vlna mě zvedla a odmrštila pryč. Připadal jsem si jako opilý potkan v puštěné pračce. Čas se táhl jako sopel cigánského děcka a já vrávoral směrem, kde měla být naše brigáda. Našel jsem ji. Tedy její trosky. Úhledně naporcované a nasekané nadrobno, rozšmelcované mlýnkem na maso zvaným válka. Pak najednou zavládlo ticho. Nejen na shromaždišti, ale nad celou Olomoucí. Možná mi ale jen zkolaboval sluch, protože křičících raněných bylo kolem dost. I tak to byla úleva. Muži a ženy s červeným křížem na rukávové pásce pobíhali kolem, ale moc úspěchů neslavili. Nebyly léky, zdravotnický materiál, ani to pitomý morfium jako první pomoc. Vyzvracel jsem dvakrát nebo třikrát žaludeční šťávy, ještě notnou dobu polykal nasucho, kulomet položený přes kolena. Po nějaké době mě napadlo sundat si přilbu, čuměl jsem do prázdna a kouřil. Přijelo auto a z něj vystoupil nažehlený voják s hodností kapitána. Rozhlížel se povýšeně kolem a pak zamířil ke mně. Což byla chyba. A ještě větší to, že navázal konverzaci silně arogantním způsobem. „Neflákej se a odtahej ty mrtvý sráče někam, aby nebyli vidět. Už za hodinu tu budou točit! Je ti jasné, co říkám? Televize! Budou
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273275