„Aha.“ To byla lichotka? U něj nikdy člověk neví. „Co si dáš k snídani? Vajíčka nejsou.“ „To nevadí. Co tam máš?“ vstane a jde za mnou do kuchyňského koutu. Zčervenám, protože si hned vzpomenu, co jsme včera spolu dělali. A co se mi tak líbilo! Jak se teď na něj můžu v klidu dívat? Budu muset myslet na to, jak mě dokázal... Rychle otočím hlavu bokem, aby nebyla vidět červeň, která se ještě znásobila. Rush by tak poznal, nač jsem právě myslel. „Slaninu si dám, tousty taky,“ pokýve hlavou Rush. „Ovoce k snídani ne, ale ti dva je jí,“ ukáže hlavou k ložnici. „Kafe! Spása moje!“ „Ještě není hotové,“ upozorním ho, když se ke kávovaru skloní. „Já si počkám. Zatím jdu do koupelny. Nic tu neproveď,“ pleskne mě po zadku a odejde. On mě pleskl po zadku! Nevím proč, ale chce se mi smát nahlas. Ovládnu se, ale úsměv na tváři mi to stejně vyčaruje. Bylo to tak hravé a partnerské. Ale my nejsme partneři, proběhne mi myslí. Nebo jsme, ale jen dočasní. Otočím se zpět k lince, kde dám na pánev slaninu a začnu ji opékat. Do toustovače vložím dva plátky žitného toustového chleba a pustím jej na střední výkon. Pomerančový džus naliji do velkého džbánu a odnesu jej na stůl. Obrátím slaninu na pánvi, vytáhnu hotové tousty a dám nové plátky místo nich. Slaninu pak dám na papírový ubrousek, aby pustila trochu tuku a byla křupavá, a dám další plátky chleba do přístroje.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273107