Co ztěžuje akceptaci stínu
Raději smrt, než abych ztratil tvář Jsou lidé, kteří by raději zemřeli, než aby ztratili svou tvář. A tvář ztrácíme alespoň načas, jakmile začne být jasně zjevné naše stínové chování. „Raději smrt, než abych ztratil tvář!“ – Tak uvažují lidé s vysokým jáským ideálem a tvrdým nadjá, které vyžaduje splňování nároků, jež jsou v onom vznešeném ideálu já víceméně vědomě formulovány. U jáského ideálu nejde jen o problém, jak chceme, aby se na nás pohlíželo, a nejde jen o problém persony. Je v tom něco mnohem podstatnějšího, totiž otázka po hodnotách, jejichž uskutečňováním poměřujeme svůj život. Není to samozřejmě čistě intrapsychické hodnocení. Ve svém hodnocení jsme vždy závislí také na druhých, na tom, jak nás vidí oni a jakou zpětnou vazbu nám o tom dávají. Možná se snažíme být féroví a sami se chceme za férové považovat, ale teprve když dostaneme zvenčí potvrzení své snahy o férovost, můžeme mít dojem, že tuto hodnotu ve svém životě zjevně uskutečňujeme. Jáský ideál tedy určuje, čím chceme poměřovat svůj vlastní život. Jeden by například chtěl být spravedlivým člověkem, druhý by rád byl člověkem nadevše laskavým, jiní by zase chtěli udělat díru do světa ve svém povolání – to všechno jsou projevy jáského ideálu. V souvislosti se stínem vyvstává otázka, zda máme jáský ideál chápat jako ideál, na nějž budeme neustále zaměřovat svůj život u vědomí toho, že jde o vodítko, ne o normu, kterou je nutno plnit – nebo zda se tento 98 S T Í N
V NÁS
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273098