106
Z L O
svůj dluh společnosti a spravedlnosti splácí. Nikdo přece nemůže být odsouzen „ke čtyřem letům odnětí svobody plus dalším čtyřem, během nichž si nesmí vydělávat tím, co provedl“. Rozsudky ve stylu „na hrubý pytel hrubá záplata“ a dlouhodobé odpírání práv řadu lidí dehumanizuje. Většina vrahů totiž rozhodně nezabíjí proto, aby se proslavila, nebo aby posléze ze svého příběhu těžila. Sláva a bohatství jsou vzácným a nahodilým následkem takového činu. To ale odbočuji. Začali jsme přece výkladem o těch, kdo si murderabilia kupují, nikoli o těch, kdo je prodávají. Proč se lidé vlastně zajímají o tyto upomínky na temnou stránku lidské povahy? Podle sociologa Jacka Denhama „se často tvrdí, že snaha pamatovat si tyto činy prostřednictvím ‚temného turismu‘, což je velmi morbidní druh zábavy, může být způsobem, jakým se moderní společnost střetává a vyrovnává se smrtí“.40 Řečeno břitčeji, pachatelé, kteří se stanou pro jiné idolem, ti, kteří získají fanoušky, jsou zároveň nositeli dalších rysů, které společnost oceňuje. Ačkoli jejich skutky mohou být hrubě nepřístojné, jejich metody mohou být předmětem obdivu. Sériový vrah, jemuž jeho činy dlouhou dobu procházejí bez povšimnutí, je často velmi pečlivý, dobře plánuje a nad situací má kontrolu. Navíc může společnost pachatele zločinů vidět jako rebely, kteří hrají podle svých vlastních pravidel. Jsou v podstatě ztělesněním kontrakultury. Pravým mistrem v této oblasti byl Charles Manson. Ten založil vraždící kult, protože se domníval, že má dojít k apokalyptické rasové válce, tzv. „helter skelter“, a chtěl tak její nástup urychlit. Poté, co byl zatčen a uvězněn, stal se Manson králem své vlastní značky. Z vězení produkoval komerční hudbu, vyráběl pavoučky z příze a vytvořil několik psychedelických maleb. Podle Denhama „je Manson Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272946