mocných bohů a byl velmi mocným králem. Moji rodiče, tedy tvůj dědeček Úranos, hvězdné Nebe, a tvoje babička Gaia, Země, která nás nyní oba ukrývá v této jeskyni, vyhloubené v nejhlubší hlubině jejích útrob, tvému otci předpověděli, že vy, jeho děti, jej připravíte o moc a ujmete se jeho místa. A tak pokaždé, když jsem porodila někoho z tvých bratrů a sester…“ Ohromený Zeus zvolá: „Cože, já mám bratry a sestry? Kdo jsou, jak se jmenují a jak je možné, že je neznám? Proč zde nejsou se mnou?“ Rheia Diovi odpoví: „Ano, milý synu, máš tři sestry, jmenují se Hestiá, Démétér a Héra, a také dva bratry, kteří se jmenují Poseidón a Hádés, a ty jsi poslední, nejmladší a můj oblíbený…“ Zeus nedočkavě: „A co se s nimi stalo? Kde jsou?“ Rheia odpoví: „Kronos, tvůj otec, byl ochromen strachem při pomyšlení, že vy, jeho a moje děti, jej jednoho dne připravíte o moc a o trůn. A tak pokaždé, když jsem některého z vás přivedla na svět, spolknul ho, jen co byl venku z mého břicha, a ukryl do bezpečí do břicha vlastního. Tam jsou tví bratři a sestry dodnes, vězněni, odsouzeni ke krutému údělu.“ Zeus je rozhořčen: „To je opravdu kruté! Co je to za otce! Jak jsem takovému údělu mohl uniknout já?“ Rheia: „Inu, s tvou babičkou Gaiou jsme vymyslely léčku, jak tě před Kronem zachránit. Tvoje babička, bohyně Země, připravila ve svých útrobách pod obrovskou horou porostlou hustým lesem toto dobře ukryté místo, kde jsme nyní. Když jsem tě přivedla na svět, tvůj otec přišel, aby tě pohltil a schoval ve svém obrovském břichu, kde jsou již všechny mé další děti. A tak jsem zabalila do tvých plenek veliký kámen, který jsem mu dala pozřít namísto tebe. Ničeho si nevšiml, hlupák jeden, a dodnes si myslí, že jsi v jeho břichu spolu s ostatními,“ zasměje se křečovitě Rheia. Zeus odhodlaně odpoví: „Jak odporné! Musím se vydat vysvobodit bratry a sestry, musím je dostat ven.“ Rheia nadšeně: „Správně, to je úkol, který tě očekává. Pokud se ti povede vysvobodit bratry a sestry z Kronova břicha, okamžitě se
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272801
utkáš s ním i s našimi sourozenci, tvými strýci a tetami. A věz, že válka bude strašlivá. Dohromady je nás dvanáct: šest Titánů a šest Titánek. Budeš potřebovat velkou sílu, inteligenci, ale také smysl pro spravedlnost. A to není vše. Vedle Titánů máme ještě dalších šest bratrů, ještě mocnějších a násilnějších. Tři z nich, Hekatoncheirové, Storucí, mají sto neuvěřitelně silných rukou, po padesáti z každého ramene, a padesát strašlivých hlav. Kdybys je tak viděl… Jmenují se Kottos, Briareós a Gyés. Další tři jsou Kyklópové. Mají jen jedno obrovské oko uprostřed čela. Jmenují se Brontés (hrom), Steropés (jas) a Argés (blesk). Kronos z nich měl strach, stejně jako z vás, svých dětí. Spoutal je okovy a poté zavřel v nejhlubších hlubinách země, v místě zvaném Tartaros, místě odporném, tmavém, vlhkém, plném plísně a hniloby. Má matka Gaia mi řekla, že pokud je vysvobodíš, Kyklópové a Storucí ti budou nekonečně zavázáni. Pomohou ti ve válce proti otci, jejich vlastnímu bratrovi, který stejně hanebně naložil i s nimi. Kyklópové ti dají blesk, hrom a jas, zbraně, které ti přinesou vítězství. Zvítězit musíš za každou cenu, nejen kvůli sobě, ale abychom se my všichni už konečně vymanili z neustále se opakujícího násilí, sil prvotního Chaosu, který nás stále ohrožuje, a abys ty konečně mohl ustanovit harmonický a pokojný řád v celém kosmu. Musíš nás dostat z Chaosu do míru, ze sváru do harmonie: to je, mé drahé dítě, tvůj úděl v tomto světě. A pro nás je to životně důležité. Rozumíš tomu?“ Zeus: „Ano, domnívám se, že začínám rozumět. Nevím dost dobře, kde začít, avšak především musím osvobodit své bratry a sestry z Kronova břicha.“
Zeus opouští jeskyni a vydává se osvobodit své sourozence Konečně je venku, úplně sám, ve svém novém sídle na Olympu. Přemýšlí, v póze podobné Rodinově soše Myslitel. Olympos si představme jako rajské místo, prosvětlené, vzdušné, opak jeskyně, kterou Zeus opustil, podobné sluncem ozářenému pahorku řeckého ostrova, ale
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272801
jiskřivější, tak trochu jako krajinu, kterou spatříme z letadla, jež proletí mrakem. K Diovi přichází krásná mladá žena jménem Métis – bohyně inteligence a lsti. Jemnými rysy vyniká i mezi ostatními krásnými bohyněmi. Posadí se vedle Dia a zlehka mu položí ruku na koleno. Zeus na ni se zájmem pohlédne: „Kdo jsi?“ Métis: „Jsem dcera tvého strýce Ókeana a tvé tety Téthys, jsem Métis, bohyně inteligence, opatrnosti a lsti a přicházím ti na pomoc.“ Zeus: „Opravdu? Ale jak mi můžeš pomoci, krásko, umíš něco, co mi může přijít vhod v mých obtížích?“ Métis: „Řekla jsem ti, že jsem bohyně inteligence, mohu se přizpůsobit úplně všemu, objasnit všechny záhady a vzít na sebe každou podobu.“ Dokazujíc svá slova, promění se Métis před očima užaslého Dia nejdříve v kočku, pak ve lvouna, v tygřici a v želvu. Zeus není jen překvapen, je uchvácen a sveden. Jejich rozhovor pokračuje a odcházejí spolu k paláci, držíce se za ruce. Zanedlouho je uvidíme na loži v objetí. Jsou nazí, milovali se. Zeus se posadí a vezme Métis do náručí se slovy: „Jsi miláček. Víš, že jsi první žena, se kterou jsem se miloval?“ Métis zamilovaně: „Ano, vím téměř vše, a protože jsem neteř tvého otce, znám také tvůj příběh. Mohu ti pomoci osvobodit tvé sourozence z Kronova břicha. Podívej, připravila jsem lektvar, dávidlo. Chceš-li, půjdu za tvým otcem tam, kde se zdržuje, na horu Othrys, a zařídím, aby se lektvaru napil a všechny své děti vyzvracel. Všechny jsou nesmrtelné, tudíž jsou rozhodně naživu.“ Zeus: „Opravdu jsi úžasná. Pojďme, rychle. Doprovodím tě.“ Zeus a Métis sestoupí z Olympu a odeberou se na horu Othrys, temné, chaotické a obavy vzbuzující místo, na rozdíl od zářícího Olympu. Spatříme tam jedenáct Titánů (dvanáctou je Rheia), jakýchsi hrůzných robotů z lesklého kovu, kteří se však přesto podobají lidem. Jsou ve zbroji, jako řečtí vojáci. Na vyvýšeném trůnu sedí král Kronos. Métis se k němu přiblíží, Zeus se schová za skálu. Kronos: „Kdo jsi, mladá krásná ženo, co zde pohledáváš?“
102 Ukázka elektronické knihy